V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 4 - Akademické účely

Přestože měli v plánu zastavit se za Severusem hned jeden z prvních večerů, byl už pátek, když konečně mířili do jeho bytu. Začátek školního roku byl hektický zejména pro profesora s prefektem, a Selena se svezla při nich. Zatímco Severus musel řešit organizační záležitosti ohledně chodu Zmijozelské koleje, svou novou pozici profesora obrany proti černé magii, a navíc potřeboval doladit učební plány, na Draca se sesypali hadi ohledně famfrpálu. Prefekti také vysvětlovali veškeré povinnosti – včetně těch interních – novým posilám.

Co Selenu v uplynulém týdnu překvapilo nejvíce, byl přístup hadů k prvňáčkům. Upřímně ji vyděsilo, když se hned druhou noc ukázala Joannie, že má Draco naklusat do chlapecké ložnice a ji nekompromisně odtáhla s sebou do dívčích. Někteří prváčci byli vyděšení či dokonce zklamaní tím, že jsou Zmijozelové. Báli se, že se nutně musí stát černokněžníky... Takže se všichni sešli ve společenské místnosti, ukázalo se pár starších hadů a všichni jim vyprávěli o tom, jaké je to být Zmijozel.

Přece nejsou zlí, jen ctižádostiví a jdou si za svým. Jsou vynalézaví a chytří, přirození vůdci. To, že je svět takhle vidí není jejich chyba – a jednou se všichni dozví, jak skvělí Zmijozelové jsou. A na koho se odvolává celý kouzelnický svět? Na velkého Merlina. A do jaké že chodil koleje...?

Strávili půlku noci s prvňáčky zachumlanými v dekách, jedenáctileté děti hltaly každé jejich slovo. Selena umluvila Winky, aby jim přinesla horkou čokoládu, takže se nakonec z ložnic vyrojila téměř polovina Zmijozelu. I kolejní přeběhlici dojalo, jak hezky se k novým spolužákům chovají. A takovou sounáležitost snad s hady ještě nezažila, bylo to prostě úžasné. Hned druhý den si to všichni prvňáčci pochodovali hradem s hlavami hrdě vztyčenými.

Až v pátek ji tedy Draco prováděl sklepením do zapadlých, pro ni neznámých chodeb, kde se zastavili u bytelných dveří. Prefekt zaklepal a trvalo jen pár vteřin, než jim profesor otevřel.

„Ahoj, Severusi," pozdravili jednohlasně a vstoupili do bytu.

Selena se rozhlédla kolem – byla zde sice jen jednou, ale i tak jí ten nevelký byt připadal důvěrně známý. Obdélníková hlavní místnost byla kolem dokola téměř celé zaskládaná knihami. Výjimky tvořily dvoje dveře a krb na jedné z dlouhých stěn, další dvojice dveří v té krátké a jedna vitrína s různými lahvemi a skleničkami v rohu nalevo od vstupu. Nábytek byl ve stejném stylu jako ten, který měli na koleji. Zelená pohovka a dvě křesla spolu s nízkým stolkem před krbem a jídelní stůl se čtyřmi židlemi byl v podstatě jediný nábytek v místnosti.

„Ahoj," odvětil lektvarista. Pokynul k pohovce, na kterou vděčně zapadli, zatímco on sám se posadil do křesla. Na stolku mezi nimi už stály šálky s čajem pod ohřívacím kouzlem, Selena se pro jeden z nich natáhla. „Tak povídejte. Jaký byl první týden?"

„Zajímavý," chopil se Draco slova, jelikož Selena se zrovna snažila utopit ve svém ovocném čaji.

„Bude to chtít trochu podrobnější informace," ušklíbl se Severus a seslal Anapneo na kuckající se Selenu.

„Tak to vezmem od začátku," zazubil se prefekt a pořádně se uvelebil na pohovce. „Lektvary hrůza, Obrana skvělá, zbytek v normálu."

„A Péče je... Divná," dodala Selena. „Ale jde to. Mám ten předmět s Blaisem, takže jsme ve dvojici spolu. A Griffith se tváří, že mě nezná o nic víc než ostatní a zaměřuje se hlavně na Pottera. Ale je neskutečně otravný! Pořád se naparuje jak je skvělý a většina holek si z něho skoro poslintala hábit."

„To zní přesně jako Arellano," konstatoval podmračený Severus.

„Na druhou stranu," pokračovala zamyšlená Selena, „tentokrát to vypadá, že by nás při hodinách nemuselo nic sežrat."