V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 50 - Teorie

Tři muži spolu s jedním mladíkem stáli uprostřed bradavického nemocničního křídla a podmračeně sledovali postarší lékouzelnici, jak pobíhá kolem lůžka a sesílá na spící dívku diagnostická kouzla. Tiché klapnutí dveří je donutilo přece jen odvrátit zrak, na ošetřovnu právě vešli čtyři vážně se tvářící zmijozelští studenti.

Zatímco Draco zamířil k lůžku a usadil se vedle Seleniny hlavy, Blaise, Joannie a Chris se zastavili po boku svého kolejního ředitele a kývli na pozdrav svému někdejšímu profesorovi, současnému spolužákovi a muži, jehož totožnost nebylo těžké si domyslet.

„Mluv," ozval se do ticha Severusův strohý hlas.

Nebelvíři sebou trhli, Zmijozelové však nehnuli brvou a čokoládový vlkodlak bez mrknutí oka spustil: „Problém s Parkinsovou je vyřešený, postarala se o to Harrisonová. K ničemu dalšímu nedošlo."

„Sdělil vám Draco, co se stalo?"

„Ano."

„A?" stočil Severus pohled na své studenty.

„Nemám slov," odvětil vážně Blaise, oba starší prefekti přikyvovali.

„To asi nikdo," zamumlal Sirius.

„Myslím, že bychom si měli s Albusem vážně promluvit," probodla je lékouzelnice chladnýma očima a zamířila k nim.

„To, bohužel, pravděpodobně k ničemu nebude," ozval se podrážděný hlas provázený zahučením letaxové sítě. Mířila k nim zamračená Minerva: „Nedokázala jsem z něj dostat žádné uspokojivé vysvětlení. Stále opakuje pouze to, že ho celá situace velmi mrzí, že vše bylo pro vyšší dobro. Že pouze chtěl, aby při útoku padlo co nejméně lidí, a že nikomu nechtěl ublížit."

Severus si podrážděně odfrkl: „Jako kdybych tohle už někdy slyšel..."

„Vůbec to nechápu," zavrtěl hlavou Remus. „Albus Brumbál je přece největší žijící čaroděj, vždyť bojuje za vítězství světla... Jak mohl použít nepromíjenou?"

„Svět není černobílý," odtušil Mistr lektvarů. „Ano, Albus bojuje za stranu dobra. Ale sám jde přes mrtvoly. Není to ten svatý Nebelvír, za kterého jej všichni máte."

„Jak to myslíš?" zamračila se Minerva.

„Je to... složité," vydechl Severus. „V první řadě si jsem jist, že Albus nechtěl nikomu ublížit. Na druhou stranu ze své pozice dokáže až příliš snadno manipulovat lidmi. A jak říkám, pro dobro je ochoten obětovat cokoli a kohokoli. Nikdy ses nezamýšlel nad tím, jak je možné, že jsi neměl řádný soudní proces, Blacku? Že nikdo z bystrozorů nepoužil ani pitomé Priori incantatem?"

„Uvažoval jsem nad tím denně celých těch dvanáct let, které jsem strávil v Azkabanu," zavrčel Tichošlápek. „Tvrdíš, že mě tam Brumbál poslal schválně?"

„Netuším, proč to udělal," odvětil nevzrušeně lektvarista. „Každopádně mu to hrálo do karet. Potřeboval, aby Potter zůstal u Dursleyových."

„Kvůli té ochraně?" ozval se opatrně zelenooký Nebelvír.

„Také," přikývl profesor. „Ale zároveň potřeboval, abyste byl nejistý a zmatený, až se dostanete do Bradavic. Abyste přijal jeho vedení a bezvýhradně mu věřil, bez vlastního názoru na kouzelnický svět. Chtěl Vám ho utvořit sám. Ten správný. Také potřeboval, abyste v kouzelnickém světe spatřoval naději na lepší život, nikdy se nechtěl vrátit mezi mudly, a tím pádem byl ochotný bez námitek poslechnout každý jeho příkaz, pokud by vedl k záchraně Vám drahocenné vidiny lepšího života."