V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 26 - Rozumíme si?

Selena s Dracem soustředěně míchali obsah svých kotlíků. Bylo pondělní ráno a oni jej jako obvykle trávili na naprosto zbytečné hodině Lektvarů s Křiklanem, který se kolem tradičně producíroval ve své sametové vestičce. Už si vyslechli čtyři ódy na Pottera, odpálkovali sedm dotazů na Severuse a asi miliardu na Princovu učebnici. Po prvních dvaceti minutách hodiny, ve kterých profesor zvládl všechny své ódy a dotazy, se konečně uklidnil a začal se tvářit, že vyučuje.

Oba svěřenci Severuse Snapea však z vysoka ignorovali veškeré jeho instrukce a dál připravovali lektvar podle svého. Křiklan jako obvykle nakonec vzdal své snahy jim do toho mluvit či vyzvídat a začal se zajímat o Finnigana, jehož kotlík neměl daleko k výbuchu.

Hodina ještě nebyla ani v polovině, když je od práce vyrušilo zahučení letaxové sítě. V krbu se rozhořely zelené plameny a vyletěla z nich obálka, která přistála na katedře. Profesor Křiklan k ní za bedlivého dohledu šestnácti párů očí přispěchal.

„Pro Vás, slečno Princeová," přešel k Seleně a s lehce zmateným výrazem jí obálku předal. „Od profesora Snapea, zdá se..."

Podstatně víc zmatená dívka zmrazila proces v kotlíku a vytáhla z obálky kus pergamenu s krátkým vzkazem: ‚Neprodleně se dostavte na Astronomickou věž. Severus Snape'

Selena se mračila na vzkaz a Draco, který jí nakukoval přes rameno, se po chvíli přidal. Střelila k němu pohledem: „Neřekla bych, že to psal Severus."

„Taky si to nemyslím. Kdyby to psal on, nevykal by ti. Navíc, kdyby to bylo nějak potřeba, spíš by přišel osobně, neposílal by vzkaz."

„Nedává to smysl," zavrtěla Selena hlavou. „Nikdo si ho nemohl přečíst, není důvod, aby mi vykal. A podívej se na ten podpis! Takhle se Severus nepodepisuje! Z celého Severus by mělo jít přečíst jenom Sev a to S v příjmení by mělo kouskem zasahovat do jména a navíc je jakési moc malé. On to píše víc rozmáchle, až ta ostatní písmenka má mrňavá... A koukni na to velké A!"

„Rozhodně to nepsal Severus," zamračil se Draco. „Ale kdo teda?"

„Nemám tušení," odložila pergamen, „ale na tu věž nepůjdu. A než začne odpolední vyučování, ukážu mu to."

„Děje se něco, slečno Princeová?" zeptal se profesor se zájmem.

„Ale nic," pokrčila nevzrušeně rameny, „jen mi někdo poslal vzkaz jménem profesora Snapea."

„Prosím? Jak jste na to přišla?" vykulil obtloustlý profesor oči.

„Jednoduše," popadla vzkaz a nacpala mu ho před nos. „Podívejte se na to, tohle rozhodně profesor Snape nepsal!"

Profesor se na pergamen pochybovačně zadíval: „A jste si tím jistá?"

„Samozřejmě. Vždyť to jde přečíst!"

„Je pravda," pokýval hlavou Křiklan, „že v případě profesora Snapea to je poněkud podezřelé, ale stejně si myslím, že tohle je jeho písmo."

„Není," odsekla tmavovláska.

„Já bych ale řekl, že ano," zamračil se profesor a snad poprvé vypadal podrážděně.

„Není," prskla Selena a nasupeně rázovala ke dveřím.

„Slečno Princeová! Kam jdete?"

„Do učebny Obrany za profesorem Snapem!" štěkla přes rameno a práskla za sebou dveřmi. Naprosto přesvědčená, že je ten dopis z nějakého důvodu falešný, za pár minut (a pár desítek schodů) rázně zaklepala na dveře učebny a bez okolků vrazila dovnitř.