V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 41 - Bylo nás pět

Severus, rázně kráčející prázdnými chodbami sklepení, se zarazil uprostřed kroku. Obezřetně zapátral kolem sebe, nemohl se mýlit... Vzápětí se téměř nepostřehnutelně pousmál. Z večeře se preventivně vytratil dřív, protože Minerva se na něj dívala poněkud podezřívavě, a on nehodlal nic riskovat. A zjevně nebyl jediný, který se rozhodl Velkou síň opustit co nejrychleji.

„Je ti jasné, že o tobě vím?" pronesl pobaveně.

„Ale já se vážně snažila!" ozvalo se vypísknutí pár metrů za jeho zády. Vzápětí ze sebe majitelka hlasu sejmula zastírací kouzlo a rozpačitě přicapkala až k obávanému profesoru Snapeovi: „Můžu jít s tebou?"

„Proč se na tohle ptáš?" vystřelilo lektvarisotvo obočí prudce nahoru. „Samozřejmě, že ano! Proč bys nemohla, u Merlinových vousů?"

„Já nevím," kuňkla Selena. „Já se jenom chtěla zeptat..."

Severus si ji podezřívavě změřil pohledem a gestem jí pokynul, aby šla s ním. Zmijozelka se spokojeně usmála a po jeho boku procházela sklepením. Lektvarista na ni celou cestu nenápadně zahlížel a snažil se rozklíčovat, co to do ní vjelo.

Na nic nepřišel, takže sotva za sebou dovřel dveře svého bytu, dal průchod své zvědavosti: „Copak se stalo, dráčá-ááá!"

Severus povážlivě zavrávoral, protože Selena se mu prudce vrhla kolem krku. Jen co si byl jistý, že se spolu s dráčetem nerozplácne na zemi, v duchu poděkoval krbové římse, která tentokrát zabránila jejich pádu, pomyslně sám nad sebou zakroutil hlavou. Tohle přece dělala tak často, že už s tím měl počítat! Místo toho jej pokaždé úspěšně překvapila. Lektvarista si byl téměř jistý, že se jeho úlekem minimálně z části velmi dobře baví.

„Povíš mi, proč jsi na mě zaútočila tentokrát?" zeptal se pobaveně.

Selena jej na vteřinku pustila jen proto, aby mu ruce omotala kolem pasu a opět jej sevřela jako klíště, avšak neodpověděla.

Profesor se nepatrně zamračil: „Copak se stalo?"

„Draco mi řekl, co říkal Cooper," zamumlala plačtivě do jeho hábitu. „A taky říkal, žes o tom věděl. Tys jim to všechno v noci pověděl jenom kvůli mně?" zvedla k němu oči.

Severusův pohled zjihl: „Samozřejmě, dráčátko."

„A opravdu řekls Dracovi, že můžou trénovat s náma, když chtějí?" pokračovala s dojetím slzícíma očima.

„Ano," odvětil Severus. „Chci, abys byla šťastná, dráčátko. A jestliže to znamená, že krom tebe a Draca budu sekýrovat také Harrisonovou, Zabiniho a Coopera, milerád ti vyhovím."

„Ty si vždycky najdeš cestu, že?" neubránila se Selena pobavenému uculení a setřela si slzičku.

„Nic takového nedělám," pronesl odměřeně lektvarista. „A teď mi odpřísáhni, že o včerejší noci se nikdy nikdo nedozví, a zejména ne Minerva! A bylo to poprvé a naposledy, je ti to jasné?"

„Přísahám na levou bačkoru Salazara Zmijozela!" vypískla tmavovláska.

Severus protáhl obličej: „To jsem zase jednou něco řekl, že?"

Selena se však jen spokojeně zazubila a nevinně nadhodila: „Nechceš s něčím pomoct?"

„Víš, do čeho jsi se právě uvrtala, že ano?" pozvedl Severus jedno obočí.

Tmavovláska pouze pokrčila rameny, poté jej pustila a zamířila do laboratoře. Lektvarista pobaveně zavrtěl hlavou a následoval ji.

„Co se chystáš vařit?" zeptal se, přestože ingredience, které s výrazem neviňátka snášela na stůl, mluvily za vše.