V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 53 - Všechno nejlepší II.

„Banshee se obvykle zjevuje v podobě ženy s velmi dlouhými černými vlasy. Její tvář je podobná odhalené lebce a potažená tenkou zelenou kůží," pokračoval Severus ve svém výkladu pro druhý ročník, zatímco pomalu obcházel kolem učebny. „Její křik má katastrofální účinky, stejně jako... Slečno Franklinová, mohla byste mi laskavě zopakovat, co jsem právě říkal?" zastavil se před jednou z lavic a upřel chladné černé oči na drobnou Mrzimorku.

Nebohá Jill se na svém místě přikrčila a zrudla: „Uhm... Říkal jste... Vy jste říkal, že..."

„Ano?"

„Říkal jste, že Banshee vypadá jako zelená žena?"

„Strhávám Mrzimoru pět bodů za Vaši nepozornost," zavrčel podrážděně profesor. Franklinová plačtivě protáhla obličej, což z vysoka ignoroval. Počastoval ji ještě jedním hrozivým pohledem a opět se vrátil k výkladu.

Bylo to sotva dva dny, co mu Selena do učebny nastěhovala toho hloupého opeřence, a celé ty dva dny si Severus připadal, že mluví do zdi. A ten pták přitom nic nedělal! Jenom spal v kleci. Ale i tohle zjevně stačilo na to, aby byl zajímavější než otrávený profesor se svým výkladem.

„Pane Chandlere," zasyčel Severus za zády malého Havraspára, který sebou při zvuku jeho hlasu poděšeně škubnul, „povězte mi, co dle irské mytologie představuje zjevení Banshee?"

„Eeeeehm..." protáhl vyplašený druhák.

„Strhávám Havraspáru pět bodů!" vyštěkl dopáleně lektvarista a naštvaně rázoval ke katedře. Před ní se rázně otočil a pohledem propálil každého studenta krčícího se na židli, už toho měl tak akorát dost. „Důrazně vám doporučuji, aby se vaše pozornost neupírala ke Queenie, ale ke mně! V případě, že ještě jednou někoho přistihnu, že nedává pozor, mohu zaručit, že...!"

V tu chvíli Severus překvapeně umlkl, protože se mu o pravou tvář otřela peříčka a na rameni mu přistála téměř nepostřehnutelná váha.

„Hu!" oznámila spokojeně Queenie, která se usídlila na lektvaristově rameni a poulila na něj žluté oči.

Profesor pár vteřin vyjeveně civěl na opeřence, který si z něj udělal bidýlko, a zběsile uvažoval, jak se ta sova mohla dostat z klece. Dvířka byla otevřená, ale dal by ruku do ohně za to, že je zavíral! A co si to usmyslela zrovna teď?! Horší chvíli si ten pták vybrat nemohl!

A aby toho nebylo málo, lektvaristův výtečný sluch zaznamenal tichý potlačovaný smích několika žáků.

„Za každého z vás strhávám pět bodů!" zařval dopáleně. „A všichni máte do konce týdne školní trest!"

Studenti vyplašeně umlkli, nešťastně protáhli obličeje – vyhlídka večerů strávených čištěním kotlíků nebyla zrovna lákavá. Avšak jeden malý orel se velmi neprozřetelně rozhodl dát svou nespokojenost najevo téměř neslyšným zaúpěním.

„Něco se Vám nezdá, pane Simpsone?" zavrčel lektvarista.

„Ne, pane profesore," zamumlal provinile druhák.

Severus mu věnoval ještě jeden pohled hraběte Drákuly lačnícího po jeho krvi a zasyčel na celou třídu: „Do konce hodiny mi odevzdáte podrobné, nejméně stopu dlouhé pojednání o Banshee. A bude tady absolutní ticho."

Studenti začali rychle hledat brky a pergameny, nikdo nevydal ani hlásku. Vždyť ty děti se strachy málem neodvažovaly ani dýchat. Lektvarista mezitím popadl sovu sedící na jeho rameni (Queenie podrážděně zahoukala), nacpal ji zpět do klece a velmi pečlivě zajistil háček na dvířkách.