V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 60 - Zmijozelská loajalita

„NE!" zařval Severus sotva setinu vteřiny poté, co Selena došlápla na onen schod.

Dívka zděšeně zavřískala, schodiště se pod ní propadlo. Severus se vrhl k zábradlí, hrábl rukou, aby ji zachytil, ne, NE!

Sevřel na prázdno, Selena se s křikem řítila k zemi.

Neuvažoval nad tím, co dělá. Zaklonil hlavu, okamžitě se změnil v černý oblak. Ignoroval jekot studentů a vrhl se za ní.

V mžiku byl po jejím boku, jen na okamžik se zhmotnil, aby ji mohl popadnout a přitisknout k sobě. Násilně vstoupil do její mysli a hrubě jí podsunul představu, jak se proměnit. Surově ji přinutil poslechnout, vzápětí ucítil, že se podvolila. Okamžitě se sám přeměnil a začal vyrovnávat pád. Koutkem oka zahlédl prázdné mezipatro, zem plná sutin schodiště už byla příliš blízko na to, aby vymýšlel něco jiného. Smýkl s ní k mezipatru, dostal se pod ni, aby ztlumil pád.

Jen o okamžik později bolestivě dopadl na mezipatro, ramenem narazil do rámu velkého obrazu. Ztratil koncentraci, okamžitě ucítil, jak se plně zhmotnil nejen on, ale také dívka, kterou pevně svíral.

Od chvíle, kdy ucítil magii, neuběhlo ani pět vteřin.

Severus vnímal křik studentů a shon panující na Hlavním schodišti pouze vzdáleně. V rameni mu tepala ostrá bolest, přistání v mezipatře také nebylo zrovna na polštář a jeho záda mu to dávala velmi jasně znát, ale odmítal se tím zabývat. Veškerou svou pozornost upínal k dívce, které ujel první vzlyk a křečovitě sevřela lem jeho hábitu. Bylo mu lhostejné, že napůl leží na mezipatře Hlavního schodiště před zraky stovek studentů, odmítal se zabývat čímkoliv jiným než dráčátkem. Živým, zdravým dráčátkem, vyděšeně vzlykajícím v jeho náruči. Sám se třásl jako snad nikdy, jen velmi pomalu zpracovával, co se právě stalo.

„U Merlina! Seleno, Severusi!" uslyšel někde nad sebou vyděšenou Minervu.

Teprve ta jej donutila zvednout hlavu. Na samotných schodech nestál jediný student, všichni se tísnili v mezipatrech a zírali na ně s čirou hrůzou v očích. Postřehl hysterického Draca, kterého museli Zabini se Sandersem držet, aby se nevrhl po hlavě za nimi. Zato Minervu nikdo zadržet nedokázal, spěchala dolů po schodech a křičela na studenty pokyny.

Lektvarista se po hlubokém nádechu odhodlal zvednout alespoň do normálního sedu. Selena, kterou vytáhl s sebou, se mu však okamžitě schoulila v náručí a s dalším vzlyknutím se pokusila schovat pod hábit, který stále křečovitě svírala.

To už k nim spěchala Minerva: „Severusi, u Merlina, jste celí? Seleno, je ti něco?"

„Myslím," zachraptěl roztřeseně lektvarista, „že jí nic není. Je jenom vyděšená... a do její mysli jsem vstoupil poněkud... násilně. Chvíli potrvá, než to rozdýchá, ale nemělo by to mít žádné následky."

Teprve si začal uvědomovat, jak hrozný šok jí musel způsobit, vždyť věděl, co dokáže takový náhlý vpád... Ale v tu chvíli nebyl čas promýšlet možnosti.

„Bude to v pořádku," zašeptal a pohladil dívku po zádech. Bylo mu lhostejné, kolik studentů sleduje každý jeho sebemenší pohyb, co si o něm budou myslet, i co kdo vykecá Holoubkové. Pod Selenou se právě propadlo schodiště. Tisíc let staré schodiště se zřítilo kvůli černé magii přímo pod jeho dráčátkem. Zbytek světa ať si třeba shoří v pekle.

Najednou se vedle něj zjevila pobledlá Poppy: „Co se tu, pro lásku velkého Merlina, stalo? Slečno Princeová, je vám něco? Profesore Snape?"

Severus lékouzelnici tiše zopakoval, co před chvílí řekl profesorce, zatímco se nanejvýš opatrně, aby nedej bože nějak nevyplašil dráčátko, vyhrabal do kleku.