V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 9 - Pane profesore

Selena, Draco, Blaise, Chris a Joannie seděli jako obvykle na kraji zmijozelského stolu, snídani do sebe však cpali v netradičním tichu. Všichni nejistě, nenápadně pokukovali po svém kolejním řediteli, který vypadal, že nemá daleko k tomu, aby vyvraždil profesorský sbor.

Už předešlého večera se zmijozelský prefekt se svou přítelkyní zdekovali z bytu bradavického lektvaristy nevídaně rychle. Z pondělní schůze sboru se totiž vrátil naštvaný na celý svět a připravený někoho rituálně upálit. Dokonce i jim dvěma vynadal za jakousi nevýznamnou hloupost, kterou ani neudělali! Takže pro dobro všech se rychle vymluvili na nějaký nedodělaný úkol, popadli pár knížek a prchli z dosahu. A na koleji obratem rozhlásili, že profesor má extrémně špatnou náladu, tak ať se sakra všichni chovají slušně.

Harrisonová a Cooper věnovali ještě jeden soucitný pohled svým mladším spolužákům, kteří odevzdaně vyrazili směrem k učebně Obrany proti černé magii. A spílali do horoucích pekel tomu kreténovi, který vytvářel rozvrh. Protože jak se zdálo, vychytali nejhorší možné časy pro hodiny – první hodinu v úterý ráno, čili hlavní nápor po pondělní schůzi sboru, a úplně poslední hodinu v pátek, což byl špatný čas sám o sobě.

Zmijozelové zabrali svá místa a všichni do jednoho se snažili tvářit nanejvýš nenápadně. Profesor, který vtrhl do učebny jen chvilinku po nich, totiž nikoho nenechal na pochybách, že má velmi špatnou náladu.

„Lavice do koutů!" vyštěkl ostře a aniž by se zajímal po kom šlape, rázoval učebnou až ke katedře. Tam se zastavil a otočil se, pohledem propálil celou místnost: „Bude to ještě dnes?!"

Studenti šestého ročníku raději pohnuli kostrou, profesor vypadal, že nemá daleko k tomu, aby je všechny do jednoho proklel. Obratem jim zadal práci – neverbální magie bude zjevně ještě dlouho aktuálním tématem. Tentokrát se však i zmijozelští premianti raději uklidili mezi ostatní studenty, nechtěli vyčuhovat z řady a být na ráně. Jeden po druhém tedy beze slov mrskali neškodné kletby a tvořili štíty, jako jediní z celé třídy bez sebemenšího problému. V duchu děkovali Merlinovi, že se Severus ke svým hadům ještě nedostal, zůstal se navážet do Mrzimorů na druhé straně učebny.

Tentokrát však studenty urážel takovým způsobem, že to bylo nepříjemné i Seleně. A dokonce i sama Nejvyšší jízlivost, zmijozelský princ, uznal, že tohle už je asi trochu moc. Poznámky Mistra lektvarů obvykle ignorovali, prostě se smířili s tím, že musí držet určitou roli. Ale tohle bylo daleko za čárou únosnosti. I když už Grangerová nebyla jediná, která zvládla neverbální magii, mnoho studentů s ní stále mělo značné problémy. Jak by taky ne, když máte za zády někoho, jako je vrcholně nasraný Severus Snape?

Ten se právě posunul k nebohému Nevillu Longottomovi. Draco obecně Nebelvíry nesnášel, ale Selena, ušetřená výchovy v předsudcích a několika let kolejní nevraživosti, byla vysazená na jednotlivce (což bylo prefektovo jediné štěstí, protože kdyby podlehla chování ostatních, nikdy by se spolu ani nezačali bavit). A mezi ty jednotlivce zrovna Longbottom nepatřil. Nikdy jí neudělal nic špatného, právě naopak – díky němu prolezla u NKÚ z Bylinkářství! Takže když si z něj lektvarista opět udělal terč, propálila jeho záda nasupeným pohledem.

A o vteřinku později málem proklela Pottera.

„Nevillovi to očividně nejde, tak proč ho nenecháte na pokoji?" zavrčel Nebelvír a s hlubokou nenávistí zíral na sklepního netopýra.

Ten se velmi pomalu otočil, probodl Pottera chladnýma černýma očima a zlověstně pronesl: „Tak nejde, ano? Zdá se, že potřebujete větší motivaci."