V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 81 - Zmijozel vs. Nebelvír

Hrozivě se mračící Severus mířil od hradu směrem k famfrpálovému hřišti. Krásné počasí, pro bradavické zápasy tak netradiční, mu náladu snad ještě zhoršovalo. Už od předchozího večera byl jako na trní a děsil se toho, co v dnešním zápase předvedou jeho háďata. Samozřejmě, že chtěl, aby Draco se svým týmem rozdrtil Minerviny lvy, ale v žádném případě ne za cenu toho, že by si mělo některé z jeho háďat ublížit. Zejména ta malá neřízená střela, jejímž životním cílem jistě bylo dostat ho ke Svatému Mungovi na oddělení psychiatrie. Na druhou stranu samozřejmě na zápase nemohl chybět. Háďata by mu zajisté neodpustila, kdyby zmeškal nejdůležitější zápas sezóny. I když si byl jistý, že pro něj bude složité neseslat na Selenu hromadu kouzel, která by mohla zvýšit její bezpečí.

Odevzdaně zamířil směrem k tribuně vyhrazené pro profesorský sbor. Po cestě nezapomněl skupince neukázněných Nebelvírů odebrat body a vyděsit dvě malé mrzimorské prvačky, které se mu omylem připletly pod nohy.

Jen co vystoupal až na vrchol tribuny, měl chuť se s podrážděným zachrčením zase otočit a zmizet pryč.

„Severusi! Moc rád tě vidím!" vykřikl Horacio. „Pojď, posaď se k nám!"

Lektvaristovo neštěstí ještě vzrostlo, když zjistil, že Minerva, na kterou se hodlal vymluvit, sedí hned vedle přehnaně nadšeného obtloustlého profesora. A že mu se škodolibým úsměvem udělala místo, aby se mezi ně mohl usadit.

Severus zběžně prozkoumal zbývající varianty. Těsně vedle Creeveyho, v poslední lavici spolu se Sybillou nebo přímo uprostřed hloučku novinářů. Anebo si mohl přisednout ke Kurpakovovi s Albusem, kteří spolu zaujatě rozmlouvali. Takže dospěl k závěru, že žádná z variant není přijatelná, a s protaženým obličejem se usadil mezi Minervu a Horacia. Uculující se Poppy, sedící vedle profesorky Přeměňování, zpražil pohledem, ale docílil pouze toho, že lékouzelnici pobavil ještě víc.

„Severusi, moc rád bych ti někoho představil," pokračoval zaujatě Křiklan a ignoroval lektvaristovy vyvrácené oči. „Tohle je Gwenog Jonesová, současná kapitánka Holyheadských Harpyjí."

„Moc ráda Vás poznávám, pane profesore," usmála se brunetka.

„Hmmpf," odtušil nezaujatě Severus a předstíral, že úšklebek famfrpálové kapitánky neviděl.

„No, a tohle je Ransom Glover," pokynul Křiklan směrem k přibližně třicetiletému muži, který seděl vedle Jonesové. „Dnes nás totiž spolu se slečnou Jonesovou poctil svou návštěvou i kapitán Bellycaststkých Netopýrů."

„Zajisté," odtušil nezaujatě Severus a dál upřeně sledoval hřiště. Přestože bylo stále ještě prázdné, Creevey zrovna začal vřískat do amplionu, což znamenalo, že se brzy ukáží hráči.

Zatímco Křiklan se jal poněkud uraženým famfrpálovým kapitánům vysvětlovat, že si chování profesora Obrany nemají brát osobně, k mračícímu se Severusovi se nahnula Minerva. Tak nahlas, aby přehlušila Creeveyho, prohodila: „Člověk by čekal trochu jinou reakci, když se zajímají o tvá háďata."

„Cože?!" vyletěl Severus a pohledem probodl kapitána Netopýrů.

„Zdá se, že Vám profesorka už sdělila, proč tu jsem," pobaveně se ušklíbl Glover. „Do dvou až tří let budeme obměňovat většinu pozic a není na škodu sledovat potenciální adepty předem, a tento zápas je možných famfrpálových hvězd plný. Jak by se Vám líbilo, kdyby Vaše dcera hrála profesionálně?"

Severusovo ledové ‚Nelíbilo' naštěstí zaniklo v halasném řevu Nebelvírů, jelikož tým lvů právě přilétal na hřiště. Lektvarista měl tedy ještě chvíli na to, aby rozdýchal hrůznou představu, že by dráčátko opravdu začalo hrát famfrpál profesionálně. Ne, že by jí chtěl bránit... ale nemusel by takový zážitek přežít.