V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 25 - Pitomé děcko!

Draco s úsměvem na rtech přikročil ke své přítelkyni, pečlivě zachumlané v kabátě, a upravil jí zmijozelskou šálu. Pořád zastával názor, že on ji zvládne uvázat líp. Vtiskl jí pusu na líčko zrůžovělé chladem a objal ji, zamilovaně se pousmál, když si o něj opřela hlavu. Bambulka zmijozelské čepice od madam Pomfreyové jej polechtala na tváři.

Pohledem zabloudil k Severusovi s McGonagallovou a Hagridem na druhé straně nástupiště. Tušil, že předmětem jejich diskuze bude Arellano Griffith, který se měl vrátit Bradavickým expresem stejně jako studenti. Profesorka McGonagallová spolu s madam Pomfreyovou předchozího večera konečně přesvědčily Selenu, aby jim pověděla, co přesně se před Vánoci stalo (a Severus obratem dostal vynadáno, že kdyby nedělal pitomosti, k ničemu takovému by nedošlo).

K naprostému zděšení obou žen jim však Selena, po krátké domluvě s lekvtaristou, vysvětlila, kdo profesor Griffith je – nebo spíš, za koho se vydával. Zmijozelský prefekt nikdy nikoho neviděl tak nepříčetného, jako profesorku Přeměňování a lékouzelnici. Vůbec by se nedivil, kdyby McGonagallová Griffitha chladnokrevně zavraždila hned na nádraží v Prasinkách.

Ještě hodnou chvíli spolu se Selenou pozoroval, jak nad vesničkou sněží, než se konečně vynořil Bradavický express.

...

Selena s Dracem, schovaní mezi ostatními šesťáky, tiše počkali, až Severus vynadá poslednímu čtvrťákovi a rozpustí kolejní schůzi. Jen co se za profesorem dovřely dveře, spěšně zamířili do své ložnice. Draco popadl stříbrnou krabičku se zelenou mašlí a následoval tmavovlásku krbem.

Vykročil v bytě bradavického profesora a rychlostí Kulového blesku zapadl do jejich ložnice, aby tam odložil krabičku, vřítil se zpátky do obývacího pokoje a jediným skokem přistál vedle své přítelkyně na pohovce zrovna ve chvíli, kdy cvakl zámek.

„Vy se po tom hradu snad přemisťujete!" zamračil se profesor, avšak háďata zaznamenala téměř nepostřehnutelné pobavené cuknutí koutků.

„Chyběli jsme ti, Severusi?" zazubil se prefekt.

„Myslíš celých těch patnáct vteřin?" zvedl lektvarista jedno obočí a dovřel za sebou dveře.

„Ano. Vůbec nechápu, jak to bez nás můžeš přežít," prohlásil Draco s výrazem ztělesněné nevinnosti.

„Tohle mi nestojí za komentář," ušklíbl se profesor a usadil se do křesla. „Každopádně jsem rád, že jste přišli. Mám pro vás novinky."

„Ano?" zeptala se zaujatě dívka.

„Včera večer jsme s Minervou a Albusem řešili onen incident."

„A?" kuňkla poplašeně.

„Albus mi, zcela výjimečně, dovolil použít Veritasérum. Abych to shrnul – Arellano opustil školu zjevně proto, aby mu někdo mohl upravit vzpomínky. Incident si nepamatuje, tvrdil, že ti opravdu chtěl dát mast na ty rány, ale zámek se zasekl a ty jsi zpanikařila."

„Co to je za hovadinu?!" rozkřikl se Draco.

„To nevím, ale znamená to, že musel mít důvod to udělat," povzdechl si Severus.

„Cože?" pípla Selena.

„Arellano se o pozici profesora Péče o kouzelné tvory aktivně zajímal. Jelikož odjel dřív, než jsme se ho mohli na něco... zeptat, a vrátil se s upravenou pamětí, dá se předpokládat, že celý jeho pobyt tady k něčemu podobnému směřoval. Jelikož se očividně nepovedlo, co zamýšlel – či zamýšleli – odstranil důkazy."