V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 27 - Připomeňte mi, abych se nevsázel

„Mohli byste se laskavě uráčit začít se konečně snažit?" pronesl kousavě Severus a probodával Russela s Parkinsonovou navýsost nasupeným pohledem. „Rád bych vám připomenul, že jste jediná zmijozelská dvojice, která postoupila z prvního kola, a to pouze dílem náhody. S vaším současným přístupem je naprosto nereálné, abyste se dostali přes druhé, takže konečně začněte něco dělat."

„Nemůžete od nás přece chtít stejné výkony jako od Princeové s Malfoyem!" zaprskala Parkinsonová.

Draco, ležérně se opírající o okno, vyvrátil oči. Selena, která jim dělala soupeře a už čtyřikrát je naprosto zadupala do země, se pobaveně uchechtla. Což černovlasou prefektku naštvalo, ale ještě víc ji vytočilo to, že Snape té pochechtávající se krávě neřekl ani popel.

„Očekávám od vás jakýkoli výkon potřebný k vítězství," zavrčel podrážděně Severus.

„No ale Princeová...!"

„Hele, Parkinsonová, přestaň se laskavě vymlouvat na mě," ušklíbla se Selena. „Prostě konečně pochop, že jsem lepší. A pokud nechceš, jak největší lemra, zkazit naše šance na vítězství, začni laskavě něco dělat. Stojím proti vám dvěma sama a k nějakému náznaku vítězství jste se nepřiblížili ani jednou. Museli byste být aspoň čtyři, aby mi vůbec stálo za to začít se snažit."

„Ty si asi myslíš, že jsi tady nejlepší ze všech, co?!" vyprskla Pansy. „Že se z tebe máme všichni posrat!"

„Slečno Parkinsonová!"

„Nemyslím si, že jsem nejlepší," odvětila Selena a nasadila pečlivě naučený samolibý úsměv. „Já jsem nejlepší."

„Já ti ten tvůj zasraný škleb smažu z toho tvýho ksichtu! Gelasmus!" zařvala prefektka.

„Slečno Parkinsonová!" vykřikl Severus podruhé (a i podruhé byl ke své nelibosti ignorován).

Selena, která z Pansyiny magie vycítila, že se chystá vyslat kouzlo, ostentativně vyvrátila oči. Svůj neverbální Expelliarmus vyslala zároveň s prefektčinou kletbou, která ji měla na příštích pár hodin zaklít do křečovitého, hysterického smíchu. S úšklebkem kletbě pouze o půlkrok ustoupila, takže ji minula a neškodně narazila do kamenné zdi za ní. Naopak Pansy, která takhle rychlý útok vůbec nečekala, se proletěla přes polovinu tréninkové místnosti.

„Nějaký další stejně pitomý pokus, Parkinsonová?" zeptala se znuděně Selena, když s lehkostí zachytila prefektčinu hůlku.

„To by stačilo!" zahřměl Severus. „Slečno Parkinsová, zvedněte se z té země a přestaňte dělat pitomosti!"

„Ona si myslí, že je královna všeho a všechny porazí, ale já dělám pitomosti, jo?" zahudrala Pansy, když se vyhrabala na nohy, a nasupeně vyrazila k Seleně pro svou hůlku.

Než se lektvarista stihl nadechnout a seřvat černovlasou Zmijozelku, ozvala se jeho Zmijozelka: „Tak znovu, Parkinsonová. Já si nemyslím, že tu každého porazím. To je holý fakt."

„Jo, jasně," ucedila Pansy a vytrhla jí svou hůlku z ruky. „A kentauři létají..."

„Když je odpálíš, tak poletí," pokrčila Selena rameny. Potom se s širokým, povýšeným úsměvem rozhlédla po hadech v tréninkové místnosti: „Je tu někdo, kdo by chtěl moje tvrzení vyvrátit? Já mám času dost, můžeme si dát pár soubojů. Co ty, Russele?"

Oslovený Zmijozel si jenom pohrdavě odfrkl, čímž Selenu nesmírně pobavil. Bylo jí naprosto jasné, že by radši líbal boty jejich kolejnímu řediteli, než aby se proti ní dobrovolně postavil.