V lásce a válce II - Dvojí krev

Díl 52 - Všechno nejlepší I.

Selena se ve spánku nepatrně zamračila a zavrtěla se, šimrání na pravém líčku však nepřestávalo. Podrážděně zafuněla a ohnala se rukou.

„Vstávej, princezno," ozvalo se zašeptání těsně vedle její hlavy, následované lehounkým polibkem.

„Dráčku?" zamumlala, otočila se na druhý bok a přitulila se ke svému prefektovi, aniž by věnovala pozornost tomu, že se ji snaží probudit.

„Všechno nejlepší k narozeninám, miláčku."

„Co?" rozlepila jedno oko a rozespale zamžourala.

Draco se pobaveně usmál a vtiskl jí další jemný polibek: „Dobré ráno, lásko."

„Dobré ráno, princátko," usmála se konečně i Zmijozelka. Vtiskla prefektovi něžný, láskyplný polibek a zavrtěla se, aby si mohla složit hlavu na jeho hrudník. „Vůbec se mi nechce vstávat... Kolik máme času?"

„Skoro hodinu," odvětil. V reakci na její pozvednuté obočí pokračoval: „Chtěl jsem být první, kdo ti popřeje! Ještě by mě někdo předběhl!"

„Ty jsi ňouma," konstatovala se zamilovaným úsměvem. Zvedla hlavu a zaklonila se, aby si mohla nárokovat další polibek. „Ale děkuju, miláčku. Víš, že tě miluju?"

„Já tebe, Sel," šeptl. „A mám pro tebe dárek!"

„Dráčku, víš, že jsi nemusel...!"

„Šššš, princezno," přitiskl jí prst na ústa. „Já jsem chtěl, tak přestaň reptat. A teď mi dej ruku. Ne tuhle, levou. A zavři oči."

Selena strnula a změřila si prefekta nanejvýš podezřívavým pohledem: „Neklekneš si přede mnou, že ne?"

„Severus by mě zabil," odtušil pobaveně Draco.

„Dost pravděpodobně..."

„A teď zavři ty oči, u Merlina!" zazubil se.

Zmijozelka ho počastovala ještě jedním nedůvěřivým pohledem, poté však přece jen oči zavřela a natáhla k prefektovi levou ruku. Vzápětí zaslechla, jak něco letí vzduchem. Draco to pravděpodobně zachytil a následně se ozvalo tichounké lupnutí. I se stále zavřenýma očima zaujatě pozvedla obočí. Draco jemně zvedl její ruku a hned na to ucítila lehounké zašimrání kolem zápěstí.

„Můžeš," oznámil spokojeně prefekt.

„Dráčku!" vypískla, jen co otevřela oči. „Ten je nádherný..."

Uchváceně si prohlížela drobný, jemný náramek. Byl tvořen snad stovkou různě velkých stříbrných oček, která se umně proplétala přes sebe, a mezi nimi byly zasazeny tak drobné kamínky připomínající diamanty, že nevrhat nenápadné odlesky, vůbec by si jich nevšimla.

„To nejsou pravé diamanty, že ne? Že... Draco! To nemyslíš vážně!" zhrozila se.

„Přece bych ti nedal nic tak podřadného jako falešné diamanty!"

Selena zůstala vyjeveně civět na prefekta, který se zdál být její poznámkou opravdu popuzený.

„Já to tak nemyslela," špitla váhavě. U Merlina, kolik ten náramek vůbec stál?!

Draco se, Salazarovi dík, pousmál: „V pořádku. Jenom si konečně zvykni, že si tě chci rozmazlovat. Nic, co není nejlepší, není dostatečně dobré, rozumíš? A teď pojď ke mně, chci tě obejmout, princezno."

Selena, dojatá málem k slzám, se znovu usídlila prefektovi na rameni a spokojeně se usmála, když ji objal a políbil do vlasů. Začala si zaujatě pohrávat se stříbrným náramkem, zatímco si užívala, že může být zalezlá v posteli se svým milovaným majetnickým princátkem. Už pomalu začínala znovu usínat, když jí Draco jen tak mimochodem oznámil, že tohle je pouze první třetina z jeho dárků.