Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

125. Pravda

Skoro jsem se rozplynula nad tím drobným gestem a uvědomila si, že mi jeho úsměv hodně chyběl.

"Ehm... No tak poslouchám" naklonila jsem se blíž a podepřela si hlavu lokty.

Draco na mě chvilku koukal, jako by se mi snažil přečíst myšlenky, a poté se zlehka uchechtl.

"Určitě ti vrtá hlavou, proč jsem se přidal do toho vyšetřovacího výboru" začal, ale přerušil ho můj emocionální výlev v podobě ironického smíchu.

"Promiň, jen jsi to trefil úplně přesně" stáhla jsem se a zabořila se hlouběji do křesílka. "Tohle prostě nechápu, proč jsi to udělal..." řekla jsem si pod nos.

"Abych tě ochránil!" procedil skrz zuby, jako by ho štvaly moje poznámky. "Což je taky jedna z těch věcí, co jsem s tebou chtěl probrat..." dodal.

"Prosím?!" rozšířila jsem překvapeně oči a upřeně se na něho zadívala.

"Nejste moc nenápadní s tím vaším tajným klubem, co se schází v komnatě nejvyšší potřeby..." nadzvedl zase to svoje obočí.

"Co to s tím má společného?!" zamračila jsem se a kolečka v hlavě mi jela na plné obrátky.

"Co teď poslední dobou dělá vyšetřovací výbor?" zeptal se mě a naklonil při tom hlavu na stranu.

"Snaží se nás chytit při činu" pokrčila jsem rameny.

Draco čekal, až mi dojde to, co se mi tím snaží sdělit. Jenže já nevěděla, jak to myslí, že se mě tímhle způsobem snaží ochránit. Nedávalo to vůbec smysl. Je sice pravda, že se jim zatím nepodařilo nás dopadnout, ale-...

"Ty sabotuješ Umbridgeovou!" došlo mi.

Blonďák se úlevně opřel do křesla a popadl hrnek se svým nápojem.

"To proto jste nás ještě nedopadli..." přemýšlela jsem nahlas, zatímco si Draco vychutnával svoje macchiato.

"Jelikož mám přehled o tom, co děláš a kde se pohybuješ, bylo mi jasné, že ten vyšetřovací tým potřebuje k tomu, aby vás mohla dopadnout... Bylo snadné k tomu přemluvit Crabba a Goyla... Jsou sice mí přátelé, ale rozumu moc nepobrali, takže nemají ani nejmenší podezření" vysvětlil mi to celé a já měla pocit, že mi exploduje hlava.

Měla jsem chuť ho obejmout, ale také zpohlavkovat za to, že umí tak dobře skrývat pocity, že jsem to neprokoukla ani já.

"Proč jsi mi nic neřekl?" zeptala jsem se místo toho.

"Nesmíme se vídat, vzpomínáš?" střelil po mně pohledem.

"Očividně to funguje" protočila jsem oči.

"Tohle je výjimka! Copak to nechápeš, Grangerová?!" vyštěkl na mě.

"Tak přestaň říkat jen něco a už vyklop, co se tady u Merlina děje!" byla jsem už naštvaná.

"Proto jsem tady!" štěkl po mně znovu. "Vidím, jak tě to trápí... A mě taky" řekl už tiše.

"Bylo mi dobře, než jsi na mě zase promluvil" řekla jsem dřív, než jsem se stihla zarazit.

Dracovi sklapla pusa a jen na mě zíral. Očividně se snažil vyčíst, jestli jsem to myslela vážně.

Mlčeli jsme dlouhou nepříjemnou minutu, než jsem zase promluvila.

"Omlouvám se..." špitla jsem. "Ale myslím to vážně... Když se nemůžeme vídat, tak se nevídejme vůbec... Tohle je hrozné!" promnula jsem si spánky.