Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

67. Dvě krvácející srdce

"Tak? Zůstaneš?" pohlédl na mě Ronald při večeři.

Já jsem se zamračila.

"Proč tě tak zajímá, jak budu trávit večer?!" nadzvedla jsem obočí.

"Nezajímá" vyhrkl Ron a já se nechápavě podívala na Harryho. Ten jen pokrčil rameny. Podívala jsem se znovu na Rona a všimla si, že na mě za jeho zády civí bouřkové oči.

"Dobře, zůstanu tady" vyhrkla jsem pro změnu já, až příliš hlasitě. Ron se napřímil a usmál se. Draco naopak nasupeně vlepil pohlavek Crabbeovi, kdo ví proč.

Já se držela, abych se nerozesmála.

Po večeři jsme si posedali na lavice, které se odsunuly stranou. Stoly mezitím zmizely a sál se vyprázdnil. Do prázdného prostoru odnikud připlul Ohnivý pohár, světlo zároveň potemnělo a změnilo se svůj nádech ze zlatavě teplé na chladnou modrou a kolem poháru se vytvořila stříbřitá linie. Věková hranice...

"Paráda" hlesl Ron a jal se obejít pohár kolem dokola, jako by měl na druhé straně vidět něco jiného.

Zůstalo tu s námi několik studentů a další se objevovali v nepravidelných intervalech.

Přišlo pár dobrovolníků, kteří hodili své jméno do poháru. Pokaždé se ozval potlesk.

Já jsem se mezitím začetla do učebnice, kterou jsem měla sebou a Ron s Harrym si sedli na opačnou stranu. Tolik k tomu, proč chtěl Ron, abych tu byla s nimi.

Jen mě chtěl mít na očích.

Najednou se tu objevil Cedrik v doprovodu svých kamarádů a za hlasitého povzbuzování prošel věkovou hranicí a bez jediného zaváhání hodil do poháru své jméno.

Hned po něm propukla ještě větší vřava, když do síně vpadli Ronovi bratři, Fred a George.

"Vážení, máme to!" pozdvihli v rukách lahvičky. "Tohle jsme namíchali ráno" řekli sebejistě a já se ušklíbla.

"To nebude fungovat" řekla jsem povýšeně.

"Že né? Pročpak ne, Grangerová?" přešli ke mně. Obrátila jsem se k poháru.

"Vidíte to?"Zakroužila jsem rukou. "Tohle je věková hranice. Namaloval ji sám Brumbál" řekla jsem na vysvětlenou.

"No a?"

"No a?!" zaklapla jsem rozzuřeně knihu. "Někoho jako je Brumbál nemůžete doběhnout tak primitivním trikem jako je postaršovací lektvar!"

"Proto je to tak geniální!"

"Protože je to tak primitivní!"

Oba se zvedli, zatřepali zkumavkami, které následně vypili a skočili za věkovou hranici.

Nic se nestalo a Fred s Georgem sklidili další potlesk.

Kupodivu pohár ochotně přijal jejich jména, která se okamžitě ztratila v modrém plameni.

Já jsem stále čekala, kdy se něco stane. Brumbál by to přece jen tak nenechal.

A ve chvíli, kdy jsem na tuto myšlenku pomyslela, vyšlehly z poháru plameny jako biče a odmrštily Freda a George pryč z kruhu.

Nebyl to zrovna hezký pád.

Jakmile se začali sbírat ze země, jejich bujné kštice změnily barvu na stříbřitou a začali jim růst fousy stejného odstínu.

"Blbej nápad!"

"Však byl tvůj" zaslechla jsem ještě mezi smíchem ostatních. Poté přišlo skandování o boji.