"He looks different, don't you think, Draco? Almost ill..."
- Hermione
Harry Potter trochu jinak. S přidaným a pozměněným příběhem odehrávajícím se za zdmi Bradavic.
Hlavní postavou není Harry, nýbrž Hermiona... A Draco, pochopitelně.
Když se poprv...
Omlouvám se, že mi to tak dlouho trvalo, snad to bude stát za to.
Přeji vám všem do Nového roku jen to nejlepší a samozřejmě pěkné počtení :)
---
V podvečer, když se všichni horlivě připravovali na ples, jsem byla zalezlá v umývárnách ve druhém patře, kde mě nikdo hledat nebude.
Nikdo, kromě Ginny, ale té jsem vysvětlila, že potřebuju být na chvilku sama a rozhodně se nechci připravovat před všemi dívkami. Už tak jsem byla nervózní.
Zrovna jsem dopilovala praktické kouzlo na uhlazení vlasů, jelikož jsem chtěla mít hezký účes a pro jednou nevypadat jako čarodějnice, když jsem uslyšela kroky.
Rychle jsem tedy popadla své věci a zalezla do nejbližší kabinky.
Dlouhou chvíli ale bylo ticho, a tak jsem zase vylezla, abych mohla dokončit účes.
Nikdo ale nikde...
Napadlo mě vzít si sebou fialkovou sponku, kterou jsem dostala od Draca, a sepnout si s ní neposlušný pramen. Skvěle ladila k mým šatům, které měly růžovou barvu.
Šaty...
Vytáhla jsem je z krabice a zadívala se na ně.
Skousla jsem si rty nervozitou, odložila šaty stranou a vysvlékla se z oblečení.
Když jsem se oblékla do šatů, cítila jsem se, jako bych byla nahá.
Byly tak jemné a lehké...
Začínala jsem být víc a víc nervózní.
Rychle jsem dokončila líčení, jemně se navoněla, navlékla boty a utíkala vstříc večeru.
Když jsem seběhla dolů, ještě jsem se zastavila a radši nakoukla zpoza rohu, zda se chodba před síní vylidnila.
Stáli tam teď jen šampioni, jejich doprovody, pár profesorů a do sálu dobíhalo pár studentů.
Tak jsem vylezla ze svého úkrytu.
Všichni se na mě okamžitě otočili a já cítila, jak mi zahořely tváře.
Teprve teď jsem si všimla, že né všichni studenti jsou už ve Velké síni, když na mně utkvěly bouřkové oči.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Trochu jsem při tom pronikavém pohledu znejistěla, tak jsem radši uhnula pohledem a mírně se sama pro sebe pousmála.
Ten výraz nikdy nezapomenu.
Viktor, který na mě dole čekal, se ke mně okamžitě hlásil a přistoupil ke schodům s naprosto uchváceným a spokojeným výrazem.
Tak jsem pomalým krokem sestoupila dolů a přitom s ním udržovala pohled.
