Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

93. Jaké je nadání Draca Malfoye?

"Musím s tebou ihned mluvit!"

Právě jsem seděla ve Velké síni na snídani a četla si. Čímž jsem se snažila nevnímat svoje okolí. Schválně.

Ale teď jsem byla nucena zvednout oči od vytištěných slov a s otazníkem visícím ve vzduchu jsem se podívala na rozčepýřeného obrýleného chlapce, který se ke mně přiřítil, jako by měl v patách Chloupka.

"Dobré ráno i tobě Harry" utrousila jsem a zabloudila pohledem ke Zmijozelským stolům, jelikož jsem na sobě cítila něčí pohled.

Draco ihned stočil pohled jinam.

Vzdychla jsem a opět věnovala plnou pozornost Harrymu.

Ten si ani nevšiml, že na vteřinu ztratil mou pozornost.

"Ahoj, tak půjdeš se mnou?" spěšně mě pozdravil a vybídl mě k odchodu.

To už jsem se zamračila.

"A to se mnou nemůžeš mluvit tady?" rozhlédla jsem se kolem sebe. Nikdo vedle mě neseděl na vzdálenost dvou metrů minimálně.

"Jde o tu věc, o které jsme včera mluvili se Cedricem" pošeptal mi a já hned rozšířila oči údivem.

"Přišels na něco?" vypískla jsem a Harry si odkašlal.

"Tady ne" zabručel a zvedl se k odchodu.

Já jsem nelenila, zaklapla rozečtenou knihu a kvapem vystřelila za Harrym.

Vedl mě ven z hradu na malé nádvoří.

Teď tu nikdo nebude v tuhle ranní hodinu, chytré.

Tedy, to jsem si myslela, než mě osoba, čekající u fontány, přesvědčila o opaku.

"Co tu dělá on?"

"Proč je tu i ona?

Oba s Ronaldem jsme po sobě hodili nenávistný pohled, když jsme ve stejnou dobu promluvili.

"Dost, vy dva. Už takhle mám dost starostí!" vyjel na nás Harry. Já jsem si založila ruce na prsou a Ronald semkl rty.

"Jste mí dva nejlepší kamarádi" odpověděl poté na naše otázky. "Potřebuju vás oba dva, takže byste se měli co nejrychleji usmířit" sjel nás pohledem. 

"To řekni tady panu..." nenalézala jsem slov. "Já jsem se usmířit chtěla!"

"No jasně, usmířit! To jako myslíš tu lež, že jste jen kamarádi?!" obořil se na mě Ronald. Zůstala jsem na něho překvapeně koukat.

"Hej, můžete-..."

"Lež?! Kdybys mě občas poslouchal a všímal si okolí kolem sebe, zjistil bys, že jsem ti nelhala... Ale ty radši budeš věřit drbům!"

"Drbům?"

"Halo-..."

"Drbům?! Snad vidím co vidím!"

"No to by mě tedy zajímalo, co vidíš..."

"Můžete toho prosím-..."

"Vždyť spolu trávíte veškerý čas!"

"To jsme trávili i my dva! Ty a já! Celé tři roky... A ani jeden člověk neměl nikdy tu myšlenku, že spolu chodíme!"

Ronald se nafoukl jako žába a přemýšlel, co mi na to odpovědět. Harry seděl na okraji kašny a uraženě zíral do země.

"Jeden jo!" vyštěkl Ron.

"Ohó! No to mě tedy zajímá!" vysmála jsem se mu. Harry zvědavě zvedl hlavu a také čekal, co z Ronalda vypadne.