Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

45. Přítelkyně Draca Malfoye

Opravdu tam byl.

V celé své kráse ve zlatavém světle slunečního svitu.

Jen tak si tam líně postával opřený o jeden ze vzdálenějších sloupů.

A zíral na mě.

A teď jsem já zírala vyplašeně na něho. Zamrkala jsem a odvrátila od něho pohled. Poté jsem se sehnula pro krabičku. Kterou jsem teď vlastně mohla vrátit majiteli.

"Co tu děláš?! Ty mě sleduješ nebo co?!" prskla jsem. Draco se uchechtl a narovnal se.

"Uklidni se Grangerová" řekl líně a vykročil ke mně.

"Zůstaň tam, kde jsi" udělala jsem krok vzad a napřáhla ruku. Dracovi se objevila vráska mezi obočím a mírně naklonil hlavu na stranu.

"Byl jsem tu dřív než ty. Ale ty jsi byla tak..." hledal slova a poté se pousmál, "okouzlená - očividně - že sis jen těžko mohla všimnout mé přítomnosti" řekl na vysvětlenou, což mi vůbec nepomáhalo.

Polil mě vztek a stud zároveň.

"Ano, protože jsem sem přišla kvůli Slunci a chtěla jsem být sama" podotkla jsem. Draco se na mě zvláštně podíval, ale nic neřekl.

"Co!" nenechala jsem odbýt.

"Jen přemýšlím, proč chceš být sama" řekl nezaujatě.

"Na to bych se mohla zeptat i já" obrátila jsem.

"Kdo říká, že chci být sám?"

Já jsem jen pokrčila rameny a svým postojem a výrazem mu dala najevo, ať se rozhlédne, třeba ho to trkne.

Draco se opět uchechtl.

"A třeba si to špatně vykládáš" řekl. "Třeba tu na někoho čekám" dodal sebevědomě a já se napjala.

"Pochybuju, že bys věděl, že jsem-..." nedořekla jsem, protože mě přerušil dívčí hlas.

"Draco?!" oslovila dívka blonďáka s mírným otazníkem v hlase. Draco nasadil ten svůj nečitelný výraz a spustil ze mě zrak. Já jsem měla co dělat, abych nepukla vzteky, jak pošetilá jsem. Zadívala jsem se na brunetku, která ač upraveným vzhledem a sebevědomým postojem blonďáka připomínala, v jejím pohledu byl jed.

"Co ta tu dělá?!" nakrčila Zmijozelka nos, jako bych byla mrtvá vačice. Znovu jsem se podívala na Draca. V jeho výrazu rozhodně žádný jed nebyl, ale přesto se na brunetku díval, jako by ji nejradši uřkl.

"TA má jméno a TA už odchází" promluvila jsem pohotově. Udělala jsem pár kroků směrem ke schodišti, když jsem si uvědomila, že stále v rukách držím krabičku s jistým předmětem. Podívala jsem se na Draca a natáhla k němu beze slova ruku.

Nic se ale nedělo, tak jsem se sehnula, položila krabičku na zem a vytratila se.

"Co to mělo znamenat?!" zaslechla jsem ještě naposledy jedovatý hlas, ale odpověď Dracova hlasu už ne.

Cítila jsem, jak mě za víčky pálí slzy, ale přemohla jsem se. Rozhodně nebudu kvůli někomu, jako je Draco Malfoy, brečet. A rozhodně nebudu brečet kvůli tomu, že má přítelkyni.

Kterou není nikdo jiný, než pozemské vtělení ďábla.

Astorie mrcha Greengrassová... Kam se na ni Pansy hrabe.

"Grangerová!" ozvalo se za mnou tiše.

Uvědomila jsem si, že jsem se samým vztekem zastavila v chodbě a jak jsem tak přemýšlela, vytěsnila jsem si ty spěšné dunivé kroky po kovovém schodišti za mnou.