Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

140. Slzy pro Siriuse

Lucius nedal Harrymu moc na vybranou. Chtěl tu věštbu, takže spoléhal na to, že Harry se podvolí, když se stane něco nám, jeho kamarádům. A vzhledem k tomu, že jsme všichni byli lapeni smrtijedy, šance byla veliká.

Nechtěla jsem, aby Harry Luciusovi tu věštbu dával, ale v tuhle chvíli, kdy mě smrtijed držel pevně za vlasy a svetr, jsem myslela jen na to, ať už je to za námi a pustí nás.

"Nedávej mu ji, Harry!" ozval se místo mě - místo kohokoliv - Neville, kterého držela ve spárech Bellatrix. Jako by chtěla mít kompletní seznam Longbottomů, kterým ublížila.

Přesto ale Harry Nevilla neuposlechl a Luciusovi věštbu dal. A v tu chvíli se jako na zavolanou objevil za zády blonďatého muže, vítězně svírajíc skleněnou kouli, člověk, kvůli kterému jsme tu vlastně byli.

"Nech mého kmotřence na pokoji" zvolal Sirius a chlapácky vypálil Luciusovi pěstí přímo do obličeje.

Lucius upustil kouli a ta se roztříštila na prach.

Mezitím se začali objevovat další členové Fénixova řádu a útočili na smrtijedy, kteří nás měli v moci.

Strhla se bitva, ve které jsme byli akorát přítěží. Řád nás odklonil stranou, kde jsme čekali na Harryho. Jenže ten nestihl, nebo spíš nechtěl, utéct a bojoval po boku Siriuse, který čelil Luciusovi.

Mezi kletbami, které svištěly, práskaly a bouchaly, se ozýval Bellatrixin smích. Byl to otřesný zvuk.

A když smích utichl, z jejích úst vyšla poslední dvě slova, která nechtěl nikdo z nás slyšet.

"Avada kedavra!" zaskřehotala kletbu, kterou mířila na Siriuse.

"Ne!" vykřikla jsem, ale bylo to k ničemu.

Kletba trefila cíl, protože Sirius zrovna složil jakýmsi kouzlem Luciuse k zemi a nestihl postřehnout Bellatrixin úmysl.

V jejím výrazu byl jasný náznak překvapení, ale přišlo mi, že až zděšení, jako by nečekala, že se to stane. Přeci jen si byli se Siriusem příbuzní.

Rozhostilo se ticho a všichni smtijedi, až na Bellatrix a bezvládně ležícího Luciuse, se vypařili.

Nikdo z nás nechtěl pobrat, co jsem právě všichni viděli.

Harrymu došlo, co se stalo, až když Siriuse pohltila ta podivná šeptající brána a jeho tělo se vytratilo v bílé mlze, kterou jsme v bráně mohli spatřit.

Chtěl za Siriusem skočit, ale Remus ho popadl a snažil se Harryho udržet na místě.

Poté zazněl ten nejstrašnější zvuk, který jsem jako Harryho kamarádka mohla slyšet.

Harry křičel.

Zalykavě a naříkavě křičel.

Rozbrečela jsem se. 

Všichni jsme se rozbrečeli a jen tak jsme tam stáli a poslouchali to zoufalství, které z Harryho prýštilo, a které merlinžel ale netrvalo tak dlouho, jak by mělo být Harrymu dopřáno.

Jeho bolest přerušil bodavý posměch, který Bellatrix v ústraní vydávala. Jako by na sebe chtěla upoutat pozornost. Jako by ji všechna ta bolest v místnosti živila a ona si užívala podívanou.

Remus už déle Harryho neudržel, ale ten se místo k portálu řítil směrem k Bellatrix. Z jeho výrazu nešlo popřít, že je schopen proti ní vyřknout stejnou kletbu, kterou ona použila na jedinou rodinu, kterou Harry měl.

"Jdeme!" zavelel Ron a zvedl se na nohy. Při tom si nenápadně utíral slzy. Neville posmrkl a vstal také. Lenka s Ginny měly v očích strach.

"Nikam nejdete" přikázal nám Moody, který stál opodál. Jako by nás hlídal.