Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

2. Rivalita

Už při prvním setkání s Bradavickým hradem se ukázalo, že tenhle kluk jménem Malfoy je opravdu nadutec a poté, co byl zařazen do Zmijozelu, bude i rival. Když mě zařadil Moudrý klobouk do Nebelvíru, Draco se na mě zadíval jako na kořist, kterou hodlal dřív nebo později ulovit. Ale zřejmě zapomněl, že Nebelvír má ve znaku lva, tak uvidíme, kdo se na koho bude dívat jako na kořist.

První hodinu jsme měli Přeměňování s ředitelkou naší koleje, profesorkou McGonagallovou, která se jevila jako přísná babička. Posadila jsem se do jedné z prvních lavic, protože jsem chtěla vidět a vědět co nejvíce. I na mé dosavadní škole jsem vždy seděla v první lavici, za což jsem si vysloužila přezdívku třídní šprt. I když to spíš asi bylo těmi vědomostmi, když se nad tím tak zamyslím.

Připravila jsem si na stůl potřebné učebnice, pergamen a brk a oddávala se nadšení z první kouzelnické hodiny. Ale to trvalo jen do doby, kdy se do vedlejší lavice usadil jistý blonďák. Vzdychla jsem.

"Copak je Grangerová, něco se ti nezdá?!" neodpustil si Draco. Částečně mě potěšilo, že si dal záležet na tom, aby si zapamatoval mé jméno.

"Já spíš doufám, že zdá, Malfoyi" podotkla jsem s důrazem na jeho příjmení a přestala si ho všímat.

"Né, že bych ti neschvaloval, aby se ti zdálo o někom tak dokonalém, jako jsem já, ale na mě nemáš, takže si nech zajít chuť" nemohl si Draco odpustit.

"Oh, děkuji za osvětlení situace, jinak bych se těm snům oddávala častěji. Takže pokud se mi nezdáš právě teď, můžu tě vlastně vědomě ignorovat" nechala jsem žvanit svou pusu, aniž bych si uvědomovala, co dělám. Na Draca jsem se ani neotočila, takže jsem nemohla vidět ten jeho jisto jistě pitomý výraz.

"Ty-" neměl šanci mi vztekle oponovat, jak právě chtěl, protože ho přerušil příchod naší profesorky. Já jsem si ho už dále se začátkem hodiny nevšímala a to až do pozdního příchodu Harryho s Ronem. Bylo mi divné, že nebyli ani na snídani, ale nejsem jejich máma, abych je kontrolovala. Od toho mají své kamarády, což já nejsem, jak mi dali najevo svým ignorováním. Vlastně si myslím, že mě Ronald nesnáší.

Zakroutila jsem hlavou, když jsem se otočila ke dveřím, do kterých právě oni dva vpadli a dál se věnovala svým zápiskům stejně, jako moje sousedka Susan. Ale ucítila jsem na sobě něčí pohled, a tak jsem vzhlédla. Byl to Malfoy, který mě propaloval pohledem mezitím, co McGonagallová dávala kázání opozdilcům. Jen jsem nadzvedla obočí, znovu zakroutila hlavou a nevšímala si ho po zbytek hodiny.

Po hodině ale nelenil a našel si mě, než jsme došli do učebny lektvarů.

"Hej Grangerová! Ještě jsme nedokončili naši předchozí debatu!" zavolal na mě, ale já ho ignorovala, jak jsem řekla.

To se mu asi nelíbilo, tak mě doběhl a zatáhl mě za rameno, abych se k němu otočila. Při tom manévru jsem ho spíš málem srazila. Nabourala jsem do něho a upadly mi knihy, které jsem držela v ruce.

"Koukej se, co děláš" obořil se na mě.

"Já?! To spíš ty..." ohradila jsem se a začala ze země zvedat mé věci. Draco, jako pravý gentleman, nade mnou jen stál a tupě koukal. "Teď když dovolíš" zvedla jsem se a chtěla vykročit pryč.

Draco mě vzal za ruku, což asi nebyl jeho původní úmysl, a zatáhl mě zpět k sobě. Sklopila jsem pohled k našim spojeným rukám a zamračila se. Draco si uvědomil, co vlastně udělal a pustil mě. Jeho dotek jsem cítila ještě chvíli poté. Jeho ruka byla tak jemná.

"Něco jsem ti snad řekl!" prskal na mě znovu. Nevím, co ho naštvalo víc, jestli moje ignorování, jeho neohrabanost nebo to, že nás právě vidělo několik svědků, jak se držíme za ruce.

"To i já" podívala jsem se na něho, stále zamračeně. "Nejsem tvoje služka, kamarádka a ani přítelkyně" podotkla jsem s jakýmsi odporem. "Nemám s tebou nic společného, tak mi dej jediný důvod, proč bych měla čekat, až ty dokončíš svůj monolog! Proč bych se vůbec měla řídit tím, co mi ty vlastně nařizuješ?! Proč bych se měla klanět před někým jako jsi ty, či co po mně vlastně chceš?!" křičela jsem na něho. Očividně se mu to nelíbilo jako jeho přihlížejícím kamarádíčkům, kteří se zde s námi zastavili. Naopak pár přihlížejících Nebelvírů zahvízdalo. Uvědomila jsem si, co právě dělám a trochu jsem znejistila.

"Protože jsem Zmijozelský princ" štěkl na mě s nakrčeným nosem, jako by se bavil se špínou. Tenhle důvod mě má jako odzbrojit?!

"A já zase Nebelvírka, takže se Zmijozeli nemám nic společného, natož s jejich šlechtou."

"Jak se opovažuješ?!" vyjela na mě černovlasá dívka se stříbřitě zelenou kravatou.

"Vyřídím si to sám, Pansy" zastavil ji Draco a pokynul ostatním, ať se ztratí.

"To nebude třeba, já odcházím. Nejsem žádná princezna, takže pozdní příchod na hodinu mě neomlouvá" řekla jsem s odporem a utekla dřív, než by mě zase stihl zastavit. V učebně lektvarů jsem se posadila do lavice mezi Rona a Harryho a byla upřímně ráda, že jediná místa, čekající na Mafoye a jeho kumpány byla v lavici před námi, takže nebudu muset čelit jeho pohledům. A nebo jsem si to jen myslela...

Protože poté, co profesor lektvarů, Snape, začal z nějakého důvodu dusit Harryho, se Malfoy otočil k našemu stolu a vychutnával si ponížení, jaké se nám dostávalo, když Harry nevěděl ani jednu odpověď a já se usilovně hlásila ve snaze Snapeovi poskytnout odpovědi, ale on mě ignoroval. A ještě naší koleji nakonec sebral body. Tohle asi nebudou příjemné hodiny, jelikož profesor Snape byl nadutý stejně jako blonďák s bouřkovýma očima.

Byla jsem tak vytočená, že jsem si neodpustila také věnovat Harrymu jeden naštvaný pohled.