Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

15. Zmatený potlouk a raněné ego

Konal se další famfrpálový zápas. Nebelvír proti Zmijozelu.

A ti hadi měli oproti nám velký náskok, ale rozhodně to nebylo jejich blonďatou posilou, která se jen naparovala. Draco byl chytač, takže dokud se mu Zlatonka neobjeví před obličej a nedá mu jasné znamení, že si pro ni může letět, není šance, že by ji spatřil, protože machroval a manévroval ve vzduchu na svém nejnovějším koštěti tohoto roku. Kdežto Harry oproti němu jako vždy klidně vyčkával a mapoval terén. Nebo spíš hlídal Draca, pro případ, že by se mohl objevit nějaký náznak, že by mohl být Zmijozelův dědic.

Mně to přišlo absurdní, protože jak by se asi při zápase mohl projevit, ale i přesto já jsem se měla též na pozoru a Draca neochotně sledovala.

Na tomto zápase, protože to byla Dracova premiéra, byl přítomen i jeho otec, Lucius, který seděl po boku ředitele Zmijozelské koleje, Severuse Snapea. I před ním jsem se měla na pozoru.

Zničeho nic, upřostřed zápasu, se stalo něco podivného. Harryho začal pronásledovat jeden z Potlouků. Hagrid se rozčiloval, že s ním zřejmě někdo dělal nějaké nepravosti. Což neznamenalo nic jiného, než že ho někdo očaroval. Draco se samozřejmě mohl smíchy potrhat, jak se smál Harrymu, který pomateně lítal po hřišti ve snaze se zbavit Potlouka. Nebo i několika studentů, mezi kterými občas proletěl.

Potlouk mezitím ničil vše, co mu přišlo do cesty.

A zrovna v tu chvíli, kdy se ho na chvilku úspěšně zbavil a Malfoy na něj pořvával nemístné narážky, objevila se Harrymu na očích Zlatonka.

Objevila se za zády Draca Malfoye, toho druhého chytače dnešního zápasu, jako by snad chtěla, aby ji chytil Harry.

Vrátil se Potlouk, tak se Harry rozletěl za Zlatonkou, čehož si všiml Malfoy, takže to byl teď pořádný boj. Skoro na život a na smrt, protože oba chytače, kteří pronásledovali Zlatonku, pronásledoval Potlouk.

Zalétli kamsi pod hřiště, takže jsme je nemohli vidět a nemohli tak vědět, co se tam odehrává.

Slyšeli jsme pouze rány, jak Potlouk stále ničil vše, co mu přišlo do cesty a já doufala, že žádná z těch ran nepatřila Harrymu.

Všichni se měli na pozoru, ale i přes to všechno zápas stále pokračoval.

Najednou, z ničeho nic, Draco vylétl z té mezery pod tribunami. Ale ne na koštěti, nýbrž několikanásobnou otočkou a jeho koště ho napodobilo. Dopadl pěkně tvrdě, že to snad zabolelo i mě.

"Dobře mu tak!" zakřičel Ronald a já se musela pousmát. Ano Draco, to máš za tu mudlovskou šmejdku. Okamžitě ho odvezli na ošetřovnu, takže nám zmizel z očí.

Dokončení zápasu teď bylo čistě jen na Harrym, který naštěstí byl stále v patách Zlatonce. Měl ji téměř na dosah, ale zase se objevil Potlouk a přerazil Harrymu napřaženou ruku.

Harry se na chvilku svíjel, ale ani na chvilku nezakolísal a stále udržoval tempo za Zlatonkou. Naneštěstí ji teď ale neměl jak chytit, protože tou druhou, zdravou, rukou držel koště.

To by ale nebyl Harry, aby si neuměl poradit. Jako správný hráč. Jako správný chytač. Jako právoplatný Nebelvír.

Nakonec ale spadl z koštěte a já kolem sebe slyšela mnoho zalapání po dechu. Okamžitě jsme se s Ronem a Hagridem sbalili a běželi mu na pomoc.

"Harry Potter chytil Zlatonku. Nebelvír vyhrává!" slyšela jsem Leeho Jordana, jak zahlásil do mikrofonu. Všichni jsme se na sebe překvapeně podívali a ještě víc spěchali k Harrymu. 

Přibíhali jsme zrovna ve chvíli, kdy se Harryho stále snažil zabít zmatený Potlouk.

Byli jsme již tak blízko, že jsem mohla použít kouzlo, které ruší jiná působící kouzla, protože jsem věděla, že se do Potlouka trefím.

"Jsi v pořádku?" přiběhla jsem k Harrymu. To už se sbíhali kolem všichni.

"Ne, asi mám zlomenou ruku" sykl bolestí Harry.

"Jen klid Harry, já ti tu ruku spravím" objevil se zničeho nic profesor Lockhart.

"Vy ne!" vyděsil se Harry. Já jsem netušila, o co jde. Lockhart se nenechal odbýt a jal se napravit Harrymu ruku. 

Já jsem celou dobu se zatajeným dechem sledovala, co se bude dít.

Lockhart použil správně kouzlo na opravení kostí, bohužel ale špatně máchl hůlkou, takže z Harryho ruky teď bylo... No, želé. Harry vykulil šokovaně oči a já ho napodobila.

Už chápu, proč Harry nechtěl, aby mu zrovna tento profesor dal do kupy ruku. Lockhart si z toho dělal ještě legraci, že důležité je, že kosti již nejsou zlomené. To už zahřměl Hagrid.

"Zlomený?! Žádný mu nezůstaly!" a v tu chvíli se Harryho otočená ruka vrátila zpět za mlaskavého zvuku.

Naštvaně jsme odvedli Harryho na ošetřovnu, kde se v bolestech a křečích svíjel Malfoy.  Věnovala jsem mu krátký pohled a když si všiml naší přítomnosti, ještě zvýšil na intenzitě svých nářků. Madame Pomfreyová ho samozřejmě poslala pryč, protože mu nic vážného nebylo. Kdežto Harry...

"Zlomenina je hračka, ale dorůstání kostí ne. Čeká vás zlá noc" podívala se na Harryho madame, zatímco nalívala něco z lahve, která na sobě měla kostlivce.

Harry to samozřejmě při pozření hned vyprskl, čímž postříkal všechny, kdo byl v dosahu. Já jsem se zašklebila.

...

Poté, co jsme nechali Harryho odpočívat, šli jsme s ostatními oslavovat naše vítězství ve famfrpálu, které se konalo ve Velké síni, protože byl čas večeře, která byla dnes dříve a trvala déle, díky tomu, že jsme půl dne strávili na tribunách.

To znamenalo, že tu byly všechny koleje, kterým se moc nelíbila intenzita našeho slavení, ale Havraspár s Mrzimorem to přešli bez závisti. 

Zmijozel oproti tomu vypadal, že by nás nejradši rozcupoval jedním jediným kouzlem. A Draco? Ten vypadal, že opravdu spřádá plány na to, jak zrušit celou jednu kolej a to tu naši. V mezičase samozřejmě nezapomněl fňukat a mluvit o svých zraněních před jeho fanoušky a věrnými poskoky. Zvedal se mi z toho žaludek.

"Jen se na něho podívej" řekl znechuceně Ronald, který se ke mně konečně posadil s talířem plným jídla.

"Ani nemusím..." řekla jsem otráveně a rýpala se ve svém jídle. Ron si povzdechl a pustil se do své "skromné" porce.

"Ten Lockhart je pěknej pitomec" řekl po chvilce Ron a já k němu vzhlédla. Díval se k učitelskému stolu, kde všichni jedli, někteří mlčky, někteří při vášnivé debatě. Zlatoslav Lockhart byl stále okouzlující.

"Proč?" zamračila jsem se. Ron se na mě zděšeně s nadzvednutým obočím podíval, jako bych to snad ani nebyla já.

"Proč?! Já ti řeknu proč! Díky němu teď Harry prožívá jednu z nejhorších nocí v jeho životě včetně těch, které musel strávit u jeho tety a strýce" obořil se na mě a já ihned pochopila. Při jeho projevu jsem si všimla, že na mě kdesi za Ronem zase zírají bouřkové oči.

"Ano, to ano..." přitakala jsem nepřítomně. Ron se otočil tím směrem, kterým jsem zírala. Bouřkové oči se stočily k Ronovi a daly mu jasně najevo, že jestli ještě chvíli bude civět, tak si ho jejich majitel podá. Ron se otočil zpátky ke mně se zkoumavým výrazem, ale já jsem sklopila pohled a začala počítat kuličky hrachu v mém talíři. Ron to naštěstí nijak nekomentoval.

Jedli jsme mlčky, dokud si k nám nepřisedli Neville, Seamus, Dean, Fred, George, Levandule a dokonce i pár prváků jako byla Ginny nebo zvědavý Colin.

Bylo divné oslavovat vítězství bez Harryho.

Ron měl pravdu. Lockhart je pitomec, kdyby nebylo jeho, mohl tu být s námi...