Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

27. Mozkomor

Než jsem se vzpamatovala z prvotního šoku, Draco se odtáhl.

"Cos to provedl?" zakryla jsem si ústa.

"Já? Neodstrčila jsi mě..." Očividně byl pobavený. Měla jsem chuť ho praštit, ale neudělala jsem to.

"Ty jsi takový-..."

"Co?! Co jsem, Hermiono?"

Hermiono?

Zůstala jsem na Draca koukat s dalším šokem. Vypadalo, že i Draco si uvědomil, co řekl. Už otevíral pusu, kdežto já ho jediným gestem zastavila.

"Musím jít..." špitla jsem a bez dalšího čekání odtamtud zmizela.

...

"Hermiono! Kde jsi tak dlouho?" vrazila jsem do Děravého kotle, kde už na mě čekal Harry.

"Promiň" řekla jsem a běžela pro své věci. Neměla jsem chuť vymýšlet lži.

"Další zmeškání vlaku už mi asi neprominou, tak sebou pohni" přišel Harry za mnou a sbíral mé kufry.

"Omlouvám se Harry, jasný!" vyjela jsem na něho, až ho to zarazilo. Cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy, tak jsem začala intenzivně mrkat.

"Hermiono, co se stalo? Kde jsi byla?" Harry se na mě ustaraně zadíval.

"Nic se nestalo. Nech to být Harry, ano?" pokusila jsem se o úsměv, ale Harryho to moc nepřesvědčilo.

"Aspoň mi řekni, že jsi v pořádku, že se ti nic nestalo" naléhal.

"Jsem v pořádku" přitakala jsem.

Jen jsem v malém šoku z polibku od Zmijozelského prince...

...

Na nádraží jsme přišli samozřejmě na poslední chvíli, stejně tak jako Weasleyovi, i když netuším, co zdrželo je.

Díky tomu byla všechna kupé obsazena a my tak museli hledat místo.

Draco má zřejmě místo jištěné, pomyslela jsem si.

Proč na něho vůbec myslím?! Nejradši bych si nafackovala.

"Pojďte, všude jinde je plno" otevřela jsem dveře od kupé, ve kterém byla pouze jedna osoba. Konkrétně muž, který očividně spal.

"Kdo je asi tohle?" zeptal se Ron a sedl si naproti muži, hned vedle mě.

"Profesor R. J. Lupin" přečetla jsem jméno na mužových zavazadlech.

"Ty víš všechno" obdivně se na mě Ron podíval. Na to jsem neměla co říct.

"Jak je možný, že ví všechno?" obrátil se tedy na Harryho. Harry se na mě otráveně podíval, ať pro Merlina povím Ronaldovi pravdu.

"Má jméno na kufru, Ronalde" poukázala jsem rukou na profesorova zavazadla. Jeho výraz byl k popukání, že jsem se musela otočit na druhou stranu, abych ho neztrapnila ještě víc mým výsměchem.

"Myslíte, že doopravdy spí?" zeptal se Harry poté, co očima prozkoumal sedadlo vedle sebe.

"Zdá se, že ano. Proč?" podívala jsem se na něho.

"Musím vám něco říct" sdělil nám a zavřel dveře od kupé. Poté nás zasvětil do situace ohledně jistého Siriuse Blacka.

Najednou jsme z ničeho nic zastavili.

"Proč zastavujeme? Ještě tam nejsme?" zeptala jsem se vyděšeně. Harry vykoukl z kupé, ale otřes vagónu ho vrátil zpět na sedadlo.

"Co se to děje?" Ron byl vyděšený stejně jako já.