Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

102. Tajný plán

"Tadá! Volejte sláva a všichni se radujte!"

---

Měla jsem vztek. Na všechny. Na sebe. Na všechno!

Proč pro jednou nemůže být všechno v normálu?!

Chtěla jsem zapomenout, že někdo jako Viktor Krum vůbec existuje. Co si o sobě vůbec myslí, aby vykládat takové věci, když sám ví, jaká je pravda?!

Skousla jsem si rty.

Však moc dobře vím, proč to udělal...

Musel si všimnout, že nejsem v síni. A že tam chybí i jistý blonďák.

Vzdychla jsem a zadívala se do dálky z vitrážového okna.

Poté jsem ale dál pokračovala v cestě.

Nohy mě původně zanesly ke knihovně, ale poslední dobou jsem tam nenacházela útočiště klidu, a tak jsem zamířila jinam. Konkrétně na Astronomickou věž.

Tady mě nikdo hledat nebude, a když už, tak jen jeden konkrétní člověk.

Který ale nepřišel...

Nevím, jak dlouho jsem tam byla, ale stihla si srovnat v hlavě ten chaos myšlenek, který se mi tam odehrával, zanadávat si, klít a vytvořit si seznam toho, jak se budu do budoucna chovat, když se bude jednat o muže. Konkrétně o Viktora a Draca.

A také přečíst knihu.

Byla jsem ráda, že je pátek a já se tak mohla celý den snažit o vyhýbání se všem ostatním.

Což se mi docela i vedlo, protože Draco se vyhýbal mně, já se vyhýbala svým přátelům a Viktor byl nezvěstný, což byl asi následek včerejších oslav.

Jenže Ginny, Ronaldovi a popravdě ani Dracovi jsem se nemohla vyhýbat věčně. Ginny se mnou sdílí pokoj, Ronald celou kolej a Draco... Řekněme, že po víkendu nás zase čekala výuka.

A navíc jsem začínala mít hlad.

Vzdychla jsem a litovala dne, kdy jsem vůbec okem zavadila o Viktora. Poté jsem konečně slezla ze svého úkrytu a vydala se zpět do Velké síně.

A k mé smůle jsem před jejím vchodem doslova narazila na Draca, který v doprovodu jeho sebranky právě odcházel, což bylo jedině dobře. Hodil po mně kyselý obličej.

"Dávej si pozor, kam šlapeš!" prskl na mě vztekle.

Vzedmula se ve mně zlost. Místo aby za mnou přišel jako vždycky a nechal si to vysvětlit, zase se vrátil do starých kolejí.

Nemarnila jsem čas a uštěpačně mu odpověděla to první, co mi přišlo na mysl.

"Ty si dávej pozor, mohlo by se ti taky něco stát. Už jednou jsi nešikovně narazil svým dokonalým obličejem na mou pěst" připomněla jsem mu a prošla kolem něho.

"Goyle, právě jsem si uvědomil, že tvůj návrh dát si jeden pudink navíc byl opravdu dobrý nápad" uslyšela jsem zřetelně Dracův hlas za sebou.

Měla jsem chuť jeden ze zmíněných pudinků vzít z nejbližšího stolu a mrštit jím po něm.

Ale rozhodla jsem se ho ignorovat, obrnit se a jít se posadit ke svým přátelům.

Všichni při mém příchodu zmlkli a upřeně na mě hleděli, dokud jsem nezvedla hlavu a nevěnovala jim tázavý pohled.

"Ptejte se" vybídla jsem je.