Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

66. Čtyři kletby

Nestihli jsme ale nijak zareagovat na Dracův výstup, protože Moody právě rozrazil dveře do učebny a rázným kulhavým krokem si to namířil přímo před nás. Měla jsem pocit, jako by se snad chtěl vyrovnat příchodům Snapea.

V učebně bylo hrobové ticho, až bylo skoro slyšet rejdění Moodyho oka v jeho pouzdře.

"Alastor Moody" prolomil profesor ticho a poté se jal napsat na tabuli ono jméno. Přitom vysvětloval, kdo vlastně je, proč tu je a jak bude probíhat výuka.

"Kdo z vás mi řekne, kolik známe kleteb, které se nepromíjejí?" zeptal se s vážnou tváří poté.

Já jsem na zlomek vteřiny střelila pohledem po Harrym a Ronovi, kteří byli v obličejích bledí.

"Tři pane" slyšela jsem se odpovídat.

"Proč se tak jmenují?" zeptal se Moody, aniž by mě napomenul, že jsem promluvila bez dovolení, jako to dělává Snape. Mezitím začal cosi psát na tabuli.

"Protože je nelze prominout" pokračovala jsem v dialogu. "Pokud je použijete-..." chtěla jsem pokračovat.

"Vysloužíte si jednosměrný lístek do Azkabanu" dořekl za mě profesor. "Ministerstvo si myslí, že jste moc mladí na to, abyste je poznali. Není to pravda!" zahřměl, až jsme sebou všichni škubli.

Znovu jsem střelila pohledem po klucích, kteří ale hltali každé Moodyho slovo. Stejně tak Draco, jak jsem si mohla všimnout. Tvářil se u toho ale tak, jako by se snažil přečíst skrytý význam téhle výuky.

Poté Moody vynadal Seamusovi za to, že nalepil žvýkačku pod lavici a v obličeji byl tak rozohněný, že jsem z hodiny začínala mít špatný pocit. Přišlo mi, že se krapet neumí ovládat.

"Kterou zkusíme první?!" zeptal se nakonec a mně přejel mráz po zádech. To chce opravdu zkoušet kletby přímo tady v učebně?!

"Weasley! Vstaňte!"

Tohle opravdu není dobré.

Poté, co Moody ukázal první kletbu, které se spíš všichni smáli, jsem byla přesvědčená o tom, že na té hodině je něco zvráceného.

Vzhůru vylétla spousta rukou hned na to, co profesor vyzval spolužáky k prozrazení další kletby. Moje ruka však zůstala dole.

Tohohle jsem se nehodlala účastnit.

Rozhlédla jsem se po třídě a všimla si, že Harry se také nepřidal. Ale možná to bylo proto, že byl úplně mimo, soudě podle jeho výrazu.

Ron seděl jako zařezaný a zřejmě doufal, aby ho Moody znovu nevyvolal.

Zato Draco na profesora házel smrtící pohledy. Zřejmě za to, jak ho zesměšnil před spolužáky předchozí situací.

Moody nakonec vyvolal Nevilla, na kterém si pěkně smlsnul kletbou Cruciatus.

"Dost už! Vždyť ho to bolí!" nevydržela jsem už pohled na Nevilla při nářku profesorova pavouka. "Přestaňte!" křičela jsem.

Moody jako by se probral a okamžitě přestal.

Já jsem celou dobu sledovala Nevilla.

Moody vzal vystrašené zvířátko, šel ke mně a pavouka položil na moji lavici. Ten vydal nářek.

"Snad byste nám mohla říct třetí z těch kleteb, slečno Grangerová" řekl arogantně Moody a já k němu konečně vzhlédla.

Byla jsem ale tak otřesená, že jsem nebyla schopna slova. Tak jsem jen zakroutila hlavou a semkla pevně rty, abych zadržela slzy.