Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

29. Pohlaď ji po hřbetě

Na letošní rok jsem si zapsala spoustu předmětů, ale Merlinžel se stalo to, že se výuka pár předmětů kryla, tak tu nebyla možnost na ně chodit. A proto jsem se potřebovala poradit.

"Paní profesorko? Mohla bych s Vámi na chvíli mluvit?" šla jsem za profesorkou McGonagallovou, která by mi určitě mohla poradit, který předmět preferovat spíše.

"Ano, slečno Grangerová? Co pro Vás mohu udělat?" vypadala překvapeně, že s ní chci mluvit ještě před začátkem školního roku.

A tak jsem jí vylíčila svůj problém, čímž mi nabídla něco, co běžně nedělá.

"Slečno Grangerová, vím, že jste velmi pilná studentka. A proto Vám teď svěřím něco, co bych neměla" lovila v útrobách svého stolu, ze kterého vytáhla náhrdelník s podivným přívěskem.

Nechápala jsem, o co se jedná, tak jsem radši mlčela.

A tak mi profesorka vysvětlila princip obraceče času, který mi hodlala svěřit.

Vracela jsem se zpět do Nebelvírské věže a přemýšlela nad tím, jak si nejlépe rozvrhnout čas, abych zvládala nerušeně používat přístroj, který jsem teď schovávala v hábitu a o kterém se nikdo ze studentů nesměl dovědět.

Když jsem najednou uslyšela šustnutí.

"Pst!" ozvalo se odněkud přidušeně, tak jsem se zastavila. V chodbě ale nikdo nebyl, všichni totiž trávili slunečný den venku na pozemcích hradu nebo ti starší v Prasinkách.

"Je tam někdo?" zeptala jsem se jako idiot.

"To jsem já..." dostalo se mi odpovědi a já vzdychla. Moc dobře jsem věděla, kdo tam je. Rozhlédla jsem se, jestli tu opravdu není nikdo jiný kromě nás.

"Ty mě špehuješ?" přešla jsem k místu, kde se jistý hoch schovával.

"A ty jsi tu taky?!" došla jsem až za roh, kde na mě provinile koukal Harry s Ronem. "Co to má znamenat?"

"Harry říkal, že-..." podíval se Ron na Harryho a pak na mě.

"Nic jsem neříkal!" přerušil ho brýlatý hoch naštvaně.

"O co tu jde?" chtěla jsem vědět a přemýšlela, co by se asi stalo, kdyby tu na mě čekal někdo jiný a oni přišli o chvilku později a vše viděli. Draco za mnou musí přestat chodit.

"O nic... Jen se ujišťujeme, že jsi v pořádku. Odkud jdeš?" snažil se Harry změnit téma a Ron dělal, že tam není.

"Od McGonagallový, ale to vás dva nemusí zajímat" řekla jsem naštvaně, otočila se a odešla. Po zbytek dne jsem s nimi nepromluvila a radši se zdržovala ve své ložnici.

...

Dny se přehouply  jako dítě na houpačce a začala nám výuka.

A já měla možnost poprvé použít obraceč v celé své kráse. Měla jsem po obědě hodinu čas, jaká ironie vzhledem k tomu, že jsem se chystala vracet v čase abych stihla hodinu Jasnovědectví, která byla ve stejnou dobu jako Starodávné runy.

Zavřela jsem se v kabince na dívčích záchodech v druhém patře, kde mě nemohl nikdo najít a otočila obručí na přívěsku tak moc, jak jsem potřebovala.

Kolem mě začal čas plynout rychleji, což tady nebylo vůbec poznat vzhledem k tomu, že sem nikdo nechodil. Když se obraceč dotočil, vyběhla jsem a utíkala na hodinu. Přitom jsem si dávala pozor, aby mě nikdo neuviděl.

"Napřed ale musíte uvolnit svou mysl" uslyšela jsem tlumeně hlas profesorky Trelawneyové. Vstoupila jsem dovnitř a nepozorovaně jsem se propletla až k místu, kde seděl Ron s Harrym.