"He looks different, don't you think, Draco? Almost ill..."
- Hermione
Harry Potter trochu jinak. S přidaným a pozměněným příběhem odehrávajícím se za zdmi Bradavic.
Hlavní postavou není Harry, nýbrž Hermiona... A Draco, pochopitelně.
Když se poprv...
Začínali jsme studiem Bylinkářství, na které jsem se letos celkem těšila. Hodiny jsme měli hned ráno, takže mě to příjemně nabudilo. Slunce, ranní vláha a vůně zeminy.
"Tohle je práce pro slouhy, vypadám snad jako někdo, kdo se hodlá v budoucnu starat o kytky?!" Naopak proti mému názoru tu byli i tací, kteří viditelně překypovali negativitou. Všichni jsme se otočili na přicházejícího Malfoye. Já jsem mu věnovala letmý otrávený pohled a otočila jsem se na Harryho s Ronem, kteří si stoupli k pultu naproti mě.
Draco zaujal pozici hned vedle mě, za což jsem mu věnovala nenávistný pohled a ihned mezi nás postavila Susan, která byla sice stejně vysoká jako já, tudíž o skoro celou hlavu menší než Draco, ale aspoň něco, když už nic.
Ten mě napodobil a prakticky na Susan narval Crabbea, aby mezi námi byli již dva studenti. Já jsem nechápavě nadzvedla jedno obočí a dál si ho nevšímala.
"Dobré ráno" přivítala nás profesorka Prýtová. My jsme odpověděli na pozdrav a věnovali jí plnou pozornost. Dnes jsme měli přesazovat mandragory, což nebylo nic snadného.
"Kdo ví, jaké vlastnosti má kořen mandragory?" zeptala se profesorka a já hned zvedla ruku. Poté, co mi dala pokyn, začala jsem hovořit o těch dobrých, ale i těch špatných vlastnostech, jaké může kořen mít. Celou dobu jsem na sobě cítila pohledy spolužáků, včetně toho s blond kšticí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Výborně, deset bodů pro Nebelvír" pochválila mě paní profesorka a Nebelvírští se zaradovali. Ron a Harry se na mě zvesela usmáli, že to je super. Aspoň někdy se vyplatí být tak chytrá. Všimla jsem si, že na Draca to dojem neudělalo a spíš teď vypadal, že by nejradši Harryho a Rona tím kořenem udávil k smrti.
Ale poté, co nám profesorka sdělila, že je nutné vzít si klapky na uši, Malfoyův výraz se proměnil a chvilku to vypadalo, že snad zase bude brečet či co.
Asi se bál o svůj perfektní účes, protože si klapky nasadil nadlidskou rychlostí a samozřejmě bez pokroucení jediného vlasu. Musela jsem se držet, abych se nerozesmála nahlas. Všichni jsme v tom vypadali pitomě, když jsem se podívala na Rona a Harryho.
Ale poté, co jsme zaslechli i přes chrániče uší křik mladé rostliny, byla jsem sama za sebe ráda, že je máme. I tak byl ten křik hrozný. Neville z toho dokonce omdlel a Draco se samozřejmě neubránil posměšnému smíchu. Zakroutila jsem hlavou a jala se vytáhnout rostlinu.
Vypadalo to a znělo to pěkně nechutně. Ron měl takovou odporně tlustou mandragoru, vypadalo to, jako když právě porodil ohavné dítě.
Periferně jsem viděla, jak se Draco snaží upoutat mou pozornost. Jeho mandragora ječela snad nejvíc a obrovská ústa měla dokořán. Draco se smál a otáčel se na mě. Nebyl to ale škodolibý úsměv, nýbrž veselý a prstem svou sazeničku škádlil. Tedy... Dokud se mu nepokusila ten prst sníst. To ho přepadl vztek a s rostlinou mrštil do připraveného květináče.
