Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

86. Jsi jen má (Silver eyes...)

Zase jsem poslouchala hudbu a tahle se mi úplně zaryla do mysli, nejen kvůli tomu názvu :D Jelikož na youtube je na tuto píseň Dramione video s dóst předběhnutým koncem (i když pěkné video), rozhodla jsem se dát sem jen ten song. Doporučuju pustit před čtením - nevím jak to dělám, ale docela hezky to zapadá do děje... Nebo ten pocit mám jen já :D

V každém případě díky za trpělivost a přeji pěkné počtení,

Vaše Stella.

-----

Podle vylidněného sálu skončil ples už před desítkami minut a my tak byli jediní, kdo se tu zdržoval.

Draco mě v tichosti dovedl na parket a zadíval se mi do očí.

Jemným dotekem přejel po mé paži až na konec, kde si se mnou propletl prsty. Druhou rukou mě pevně objal kolem pasu a postavil nás do taneční pozice.

Jeho objetí bylo velmi těsné a mně se rozbušilo srdce.

Chtěla jsem namítnout, že tu nehraje hudba, ale bála jsem se, že by poznal, jak jsem z něho nervózní a nechtěla jsem narušovat tu atmosféru, která mezi námi panovala.

Draco vykročil a zhoupl se s námi v tanečním kroku.

Takhle jsme udělali ještě pár kroků, než nás v tanci přerušila hudba.

Oba jsme od sebe odstoupili, jako bychom se neznali a střelili pohledem k pódiu.

Odložené hudební nástroje samy od sebe hrály a jejich zvuk vytvářel jakousi pomalou romantickou hudbu. Přesto tu nebyl nikdo, kdo by je oživil.

Obrátila jsem se na Draca a ten udělal to samé.

V jeho šedavých očích jsem viděla stejné překvapení, jaké jsem měla já.

Když tedy hudbu nezajistil Draco, kdo tedy?

Znovu jsem se rozhlédla po sále. Někdo nás musel sledovat a já se bála toho, kdo by to mohl být.

"Není to bezpečné" poodstoupila jsem od Draca. "Měli bychom jít."

"Ať už to byl kdokoliv, zřejmě mu nevadí, že se jedná o nás dva" poznamenal s úšklebkem Draco.

"Nedělej si z toho legraci" zamračila jsem se a chystala se k odchodu.

"Jeden tanec!" zahřměl sálem jeho hlas. Zastavila jsem se a ohlédla.

Stál pořád uprostřed parketu s rukama v kapsách a čekal. To bylo asi poprvé, kdy jsem ho viděla být tak klidným.

Také jsem si všimla, jak se na mě dívá. Byl to jiný pohled než obvykle.

Jeho bouřkové oči prozrazovaly spoustu věcí.

Měl strach, že ho odmítnu a odejdu.

Zároveň jsem v nich viděla touhu. Větší než obvykle.

Líbila jsem se mu.

Chtěl mě.

A já nevěděla, jestli chci zjistit, jak moc.

Sklopila jsem pohled, jako by mi mohl z tváře vyčíst, na co myslím.

"Grangerová" oslovil mě.

Stále tam stál, teď už měl ale ruku nataženou ke mně.

Mé tělo automaticky vykročilo k němu, jako by už chtělo pocítit ten dotek.