Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

61. Mistrovství ve Famfrpálu

Jak jsme se před prázdninami domluvili, tak se taky stalo a já jela strávit pár dnů k Weasleyovým. I když to bylo až na konci léta.

Rodiče, jelikož se s paní a panem Weasleyovými již dobře znali, s tím neměli problém.

Dorazila jsem akorát nad ránem dne, kdy jsme měli jít na Mistrovství světa ve Famfrpálu.

"Hermiono, drahá" přivítala mě paní Weasleyová s otevřenou náručí.

"Ty jsi ale dospěla přes prázdniny" zhodnotila můj vzhled a já se začervenala.

"Harry tu je taky?" zeptala jsem se.

"Ano. Spí u Ronalda v pokoji. Šla bys je prosím vzbudit? Připravuji snídani, ať necestujete hladoví" vzala mi tašky, podala mi svíčku a pokynula mi, ať jdu nahoru.

Když jsem přišla k Ronovi do pokoje, Ron spal jako zabitý a Harry se svíjel v křečích.

Zřejmě se mu zdálo něco špatného.

"Harry?" přešla jsem k němu potichu. "Harry!" zvýšila jsem hlas.

Harry otevřel oči a vyděšeně se na mě podíval. Poté se natáhl pro brýle.

"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se starostlivě.

"Hermiono" vydechl po tom, co si nasadil brýle. "Zlý sen" vysvětlil, jako by to nebylo očividné.

"Kdys přijela?" zeptal se hned nato.

"Před chvílí, a ty?" zeptala jsem se já a přešla k Ronaldově lůžku.

"Včera večer" řekl Harry.

"Vzbuď se! Vstávej Ronalde" naklonila jsem se k němu opatrně.

"Zatraceně!" vylítl Ron a přitáhl si přikrývku blíž k tělu. Zůstala jsem na něho koukat s nadzvednutým obočím.

"Obleč se" obrátila jsem se k odchodu. "A neusni zase" dodala jsem nahlas. Všimla jsem si ještě, že se Harry drží za jizvu na čele, ale nehodlala jsem to nijak komentovat. Pak jsem se podívala na Rona, který zase usínal.

"Dělej Rone!" zatleskala jsem ve dveřích až sebou i Harry škubl. "Tvoje máma nás volá k snídani" dodala jsem, a pak šla zpět dolů.

Když jsem přišla dolů, u prostřeného stolu už seděla Ginny.

"Hermiono" zvedla se zvesela a šla se se mnou obejmout.

"Ten tvůj bratr je nesnesitelný i v posteli" řekla jsem vytočeně a Ginny na mě vykulila oči. Uvědomila jsem si, co jsem vlastně řekla a obě jsme se rozesmály.

"I když mám pocit, že tomu tak možná i je... Jen díky Melinovi, že to nikdy nezjistím" oddechla si Ginny.

"Neboj, však já tě poinformuji" popíchla jsem ji.

"Nevěděla jsem, že hodláš s Ronaldem... Ehm..." naznačila mi Ginny, co myslela. Já jsem zrudla.

"Nó, nikdy jsem nad tím vlastně nepřemýšlela... Ron mi nikdy nedal důvod o tom přemýšlet" zamračila jsem se, protože mi na mysli vytanul jiný obličej.

Draco do mé mysli nevstoupil za celé prázdniny skoro vůbec. Ačkoliv byly jisté věci a lidé, které mi ho měli stále připomínat, jako květina na mém okně v pokoji, spona schovaná ve šperkovnici nebo mamka, která se na něho vyptávala, rozhodla jsem se tuto část mého života ignorovat.

"Hermiono?" oslovila mě Ginny a já se vrátila do reality. Podivně se na mě dívala.

"To nic" podotkla jsem a vrhla se na snídani.