Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

99. (Ne)smyslné provokace

Byla jsem si moc dobře vědoma toho, co jsem právě vypustila z pusy i toho, jak to působilo na Draca. Přesto jsem dělala, že je naprosto běžný den, nic zvláštního se neděje a nic významného jsem neřekla. Pobrala jsem ze země tašku se svými věcmi, hodila ji do křesla a sama jsem si kecla na gauč s těžkým žuchnutím. 

Po krátké chvilce mi došlo, že Draco zřejmě ještě pořád setrvává na svém místě, a tak jsem se otočila a přes opěrku vyhledala jeho pohled.

Zíral na mě. Neřekl ani slovo a prostě si mě prohlížel.

"Ehm... Tak jsem tu" poznamenala jsem nervózně. "Co teď?" povytáhla jsem obočí.

"Pár nápadů bych měl" napodobil mě Draco, ale dál setrvával na místě. Otočila jsem se zpět a opřela se.

"Co vlastně očekáváš od tohohle večera?" nedalo mi.

Měla jsem pocit, že jeho úmysly byly jasné, ale nevěděla jsem, jestli to není jen přetvářka, jak skrýt nervozitu.

"Vlastně vůbec nic, abych přiznal" vydechl a přešel k pohovce. Svraštila jsem obočí a kolečka mi začala šrotovat na plné obrátky.

"Jako bych vycítil zklamání" naklonil se přes opěradlo a zabroukal u mého ucha.

"Vůbec ne!" vyhrkla jsem, zase se mnou cloumala nervozita.

To se v jeho blízkosti nemůžu pro jednou chovat naprosto normálně?

Draco nic neříkal, a tak jsem se k němu obrátila čelem.

Málem jsem se s ním srazila, jak byl blízko, ale snažila jsem se zachovat si chladnou hlavu.

"Myslela jsem, že..." odmlčela jsem se. 

Oh, nebuď pošetilá! Stojí tu polonahý - ano, triko mu očividně neschází - v těsné blízkosti, prohlíží si každý tvůj ucpaný pór a zkoumá každý neposedný pramen tvých vlasů a tvrdí ti, že nic víc ke spokojenosti nepotřebuje? To určitě! 

Určitě jen chce, abych se na něho vrhla jako puberťačka, se kterou lomcují hormony, a on pak s klidem mohl říct něco ve smyslu "vidíš, Grangerová? Nemůžeš mi odolat".

"Vlastně proč ne, můžeme si sednout naproti sobě a jen se na sebe dívat. Myslím legálně. Žádné "Kam se to koukáš?" a nebo "Proč se Draco Malfoy dívá na tebe?".  Jo proč ne" žvanila jsem a napodobovala hlasy mých kamarádů.

Draco se uchechtl a naklonil se přes opěradlo ještě víc, aby měl oči v úrovni těch mých.

"Jsi hezká, když nervózně blábolíš" řekl a já zrudla jako rajče.

"Jsme tu sami. Klidně můžeš říct, na co myslíš" pronesl Draco a obešel pohovku, aby se mohl uvelebit na její druhou stranu.

"To se neříká" cítila jsem, jak mi hoří tváře víc a víc. Dracovi se rozšířily oči vzrušením a znovu se uchechtl. Poté stočil pohled jiným směrem.

"Co máš v té tašce?" změnil téma.

"Jen pár věcí jako kartáček, hřeben, pyžamo a něco na převlečení na ráno" vyjmenovávala jsem obsah.

"Pyžamo?" vystřelilo mu obočí opět vzhůru.

"Ano, nevím, co je na tom tak fascinujícího" podotkla jsem.

"Vzhledem k tomu, že to, co máš na sobě, by se dalo vydávat za pyžamo..." poznamenal a jeho výraz jasně říkal, že se náramně baví.

Vzdychla jsem a už jsem se nadechovala pro vysvětlování, jaký je rozdíl mezi tím, co mám teď na sobě a mezi mým úborem na spaní. Ale nakonec jsem ústa zase sklapla, protože muž, zvláště někdo jako je Draco, nemůže pochopit rozdíl mezi tepláky a volnými bavlněnými kalhotami a měkké volné bavlněné tričko od tílka, které jsem teď měla na sobě a pod kterým rozhodně muselo být ještě nějaké spodní prádlo, abych nepohoršovala okolí. I když, oproti jiným dívkám vlastně nebylo čím. Vzdychla jsem podruhé a rozhodla se to nevysvětlovat nijak složitě.