Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

50. Ztracená Prašivka

Následující týdny to byla muka.

Ron na mě neustále vrhal naštvané pohledy, já dělala, že je nevidím.

Harry taky nevěděl, jak se má chovat, protože když se bavil s Ronem, stále po mně pokukoval, jako by měl pocit, že mě oba odstrkují. A když se bavil se mnou, bylo na metry cítit Ronovu zášť a žárlivost.

O Ronově žárlivosti nejde ani nemluvit, jakmile se v mé blízkosti zjevil jistý Zmijozel.

A že se zjevoval často. Myslím, že to dělal schválně a nehledě na to, co jsem mu naposledy řekla, si stále sedal při vyučování do lavice vedle mě.

Já jsem ale ignorovala i onoho zmíněného Draca Malfoye. Stálo mě to veškeré úsilí, ale nikdy jsem se ani jednou za celou dobu, co seděl vedle mě, na něho nepodívala. I když mě jeho pohled propaloval jako žhavý uhlík.

Takhle to trvalo víc jak měsíc, kdy už jsem se naštvala a při snídani oslovila Ronalda.

"Můžu s tebou na chvilku mluvit?" obrátila jsem se na něho.

Ron vzhlédl od Denního Věštce, podíval se na mě a poté se rozhlédl kolem sebe.

"Se mnou?" zeptal se hloupě.

"Ano jistě. Vidíš tu snad někoho jiného?" nadzvedla jsem obočí.

"Harry tu je" podotkl Ron a podíval se na svého kamaráda, který seděl vedle mě.

"A koukám snad na něho?!" zeptala jsem se už mírně vytočeně.

"Co se hned rozčiluješ? Jak mám vědět, že mluvíš na mě, když na mě nemluvíš co je měsíc dlouhej" ohradil se.

"A že jsi se mnou mluvil ty" neodpustila jsem si.

"Když jsi taková?!" ukázal na mě.

"Nemluvíš se mnou pořádně od začátku roku" řekla jsem.

"To není pravda" zrudl Ron jako rajče. "Harry pověz Hermioně, že-..."

"Do toho mě netahej" řekl ihned Harry a vzal si od Rona noviny. Já jsem se na Rona podívala s nevyřčeným "tak co mi na to povíš".

"Mluvím s tebou" řekl rozhodně Ron.

"Tak mi pověz, kdy naposledy trval náš rozhovor déle, než tento a nejednalo se o hádku" založila jsem si ruce na prsou. Ron svraštil obočí a vypadalo to, že opravdu přemýšlí.

"Tuhle v Prasinkách" zvolal radostně. Já jsem se hystecky zasmála.

"Myslíš tu návštěvu Prasinek, kdy byl venku sníh?!" zeptala jsem se sarkasticky. Ron svěsil koutky a znovu se zamyslel. Následnou grimasou mi dal za pravdu.

"To bylo loňský rok, Rone" řekla jsem naštvaně. "Loňský rok!" zopakovala.

"Tak jo, dobře" rozhodil rukama. "Co po mně chceš, Hermiono?!" zeptal se.

"Myslela jsem, že jsme kamarádi" podotkla jsem.

"Taky že ano" řekl opět bez rozmýšlení Ron.

"A ty máš pocit, že se kamarádi neustále hádají, hází po sobě vražedné pohledy a nebo mlčí a nevšímají si jeden druhého?!" nadzvedla jsem obočí. Ron zrudl jako ředkvička.

"To nemůžeš být prostě zase normální?" pokračovala jsem v popichování.

"Normální?! To o tobě se povídají divný věci" zvolal Ron a střelil pohledem kamsi za mě.

"Kterým ty tak ochotně věříš! A abych ti dokázala, že mi na tobě záleží, snažím se Mal-foye plně ignorovat" zadrhl se mi při vyslovení Dracova jména hlas. "Ale tobě je to jedno" dodala jsem zklamaně.