Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

94. Druhý úkol

"Harry! Ještě jednou..." zavolala jsem na svého kamaráda.

Harry sebou škubl a mírně pozvedl hlavu, kterou měl položenou na knize.

Byli jsme v knihovně už několik hodin.

"Přijď za námi v ten modrý svět..." odvětil.

"Černé jezero, to je jasné" zopakovala jsem znovu to, co už jsme dávno věděli.

Všimla jsem si, že Ronald spí, tak jsem s ním zacloumala a strčila mu do náruče vejce, které jsem celou dobu třímala v rukách.

"Máš hodinu jen krátký čas..." pokračoval Harry.

"Zas jasná věc. I když, trochu problematická" podotkla jsem a Harry se na mě podíval jako na blázna.

"Trochu problematická?! Kdys naposledy pod vodou hodinu zadržovala dech Hermiono?!" zeptal se jízlivě a znovu si opřel hlavu o knihu.

Zakroutila jsem očima a krátce se podívala na Rona, co on na to.

Ten jen semkl rty.

"Hele..." začala jsem, ale vlastně jsem nevěděla, co říct.

"Harry, my to dokážeme" sedla jsem si k němu a snažila se ho povzbudit. "My tři na něco přijdeme!" dodala jsem. Přišlo mi, že spíš povzbuzuji sama sebe.

Ron se zvedl ze svého místa a chystal se něco dodat, když nás přerušil hlas profesora Moodyho.

"Nerad vás ruším v rozjímání" řekl a trpělivě čekal, až mu všichni budeme věnovat plnou pozornost.

"Profesorka McGonagallová chce, abyste za ní přišli" řekl. "Vy ne, Pottere!" dodal ihned, když se Harry začal zvedat k odchodu. "Jen Weasley a Grangerová" sdělil naše jména, jako by to už tak nebylo jasné.

Mně bylo do breku. Nechtěla jsem tu Harryho nechávat samotného. Stále jsme se nikam nepohnuli.

"Ale pane! Druhý úkol je už za pár hodin a-..."

"Přesně tak!" přerušil mě Moody. "Pan Potter je už jistě připraven a udělá nejlíp, když se dobře vyspí" věnoval nám pronikavý pohled, jako by celou dobu věděl, že je Harry nahraný.

"Běžte! No tak!" zvýšil na nás hlas, když jsme se neměli k odchodu.

Ron okamžitě uposlechl a položil vejce na stolek. Já jsem ještě chvíli koukala na Moodyho ve snaze ho svým naštvaným pohledem přemluvit, aby nás tu nechal s Harrym.

Nic ale nezapůsobilo, tak jsem se sbalila a šla za Ronem.

"McGonagallová to tak určitě nenechá! Přece by nenechala Harryho samotného" nadávala jsem cestou k jejímu kabinetu.

"Moody vypadal naštvaně" podotkl Ron.

"Doufám, že aspoň Harrymu nějak poradí. Nechce se mi věřit, že by ho nechal ve štychu. Přeci jen má na něho dohlížet. A Brumbál by to taky určitě nedovolil" brblala jsem dál.

"Ach, slečno Grangerová, pane Weasley" oslovila náš bez meškání profesorka, když jsme přicházeli ke dveřím do učebny Přeměňování.

Stála ve dveřích a vypadala rozrušeně.

"Paní profesorko!" vrhla jsem se na ni okamžitě.

"Určitě je to, co mi chcete říct, zajímavé, slečno, ale musím Vás bohužel přerušit. Již na vás dva čekáme" řekla a ustoupila stranou, abychom mohli projít do učebny. Ron a já jsme se po sobě zamračili a vešli dovnitř.