Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

16. Lev nebo had?

Dalšího rána, kdy jsme měli volno, se na snídani objevil Harry a dokonce se všemi kostmi. Měl pro nás novinky, které se udály během noci a které byly šokující a mrazilo mě z nich v zádech.

Netvor z Tajemné komnaty měl na svědomí další oběť. Colina Creeveye i s tím jeho fotoaparátem.

Rozhlédla jsem se po studentech z naší koleje. Ron udělal to samé. Harry měl pravdu, Colin tu nebyl.

Obrátila jsem se na druhou stranu, kde seděl učitelský sbor. Všichni vypadali velmi znepokojeně, i když se to zřejmě snažili skrýt.

"Sejdeme se na našem místě za hodinu" řekla jsem, zvedla se a zamířila do knihovny. Hodlala jsem pátrat.

Pátrat po tom, co by mi mohlo prozradit, kde se nachází Tajemná komnata nebo aspoň, kdo mohl za ty útoky. Jediná pozitivní věc byla, že Colin byl proměněný v kámen stejně jako paní Norrisová, takže nebyl úplně mrtvý... Znovu mě zamrazilo v zádech.

Samozřejmě jsem zapomněla v knihovně na čas, takže mě kluci přišli vyzvednout a šli jsme na naše místo společně. Dívčí umývárny ve druhém patře.

Už pár dnů jsem tu měla zázemí pro vytvoření Mnoholičného lektvaru. Věděla jsem, že tu je bezpečno a nikdo kromě nás sem nevkročí.

Když jsme se ujistili, že jsme sami, začala jsem s plánem a přípravou lektvaru. Harry nám zatím přesně popisoval, co se stalo v noci, včetně jeho návštěvy.

"Zase? Takže Tajemná komnata byla už někdy otevřená?" utkvěla mi slova profesora Brumbála v hlavě.

"Jistě" řekl Ron rozhodně. Já jsem k němu vzhlédla. "Otevřel ji Lucius Malfoy, když byl tady ve škole" řekl a já se zatvářila pochybovačně. "Teď řekl Dracovi, jak se to dělá..."

"Možná" řekla jsem. "Mnoholičný lektvar nám dá jistotu" dodala jsem a pokračovala v jeho přípravě.

"Proč ten lektvar připravujeme ve dne a na dívčích toaletách? Nemůže nás někdo chytit?" zeptal se Ronald. Já jsem se pousmála.

"Sem nikdo nechodí" ujistila jsem je.

"Proč?" zamračil se Ron.

"Kvůli Ufňukané Uršule" prozradila jsem a jen co se Ron zeptal, kdo to je, zmíněná osoba se nám ukázala a vztekle na Rona vyjela. Byl to spíš duch, než osoba.

Ron na ni jen vyděšeně zíral v mezičase, co ho hystericky poučovala o tom, že ji nikdo nezná.

"Je trochu přecitlivělá" snažila jsem se ji bránit poté, co vlétla do jedné kabinky a s pořádným šplouchnutím zmizela v záchodě.

...

Na dnešní odpoledne, i když jsme měli volno, nám profesor Lockhart vymyslel aktivitu v podobě Duelového klubu.

Byli jsme zvědaví, takže jsme se šli podívat, co se bude dít.

"Vzhledem k neblahým událostem posledních týdnů mi pan ředitel dovolil založit skromný soubojnický klub, abych vás připravil pro případ nutné sebeobrany" začal svou řeč profesor, který si vykračoval sem a tam po pódiu, kolem kterého jsme byli všichni nahrnutí a chvástal se svou obranou, kterou musel údajně nesčetněkrát použít. O všem jsem věděla, protože jsem četla jeho spisy, o kterých se zmínil i teď.

Pan profesor si na pomoc přizval profesora Snapea, který přicházel jako vtělení zla. Oba profesoři zaujali pozice a ukázali nám, jak bude takový soubor probíhat.

"Expelliarmus" vyřkl naprosto v klidu profesor Snape a máchl hůlkou. Profesora Lockharta to odhodilo dobrých pár metrů dozadu s tvrdým přistáním. Všichni se ihned začali smát. Já jsem se zamračila a v duchu profesora litovala.