Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

90. Muka

Následující týdny to byla naprostá muka.

Nejen, že jsme kolem sebe s Ronaldem stále chodili po špičkách, ale i spousta dívek se mě snažila upálit pohledem.

Díky podpořené lži od Viktora si všichni opravdu mysleli, že jsme s Viktorem strávili noc spolu. Více méně o tom nikdo nepochyboval, vzhledem k tomu, že nás většina plesových účastníků viděla na vlastní oči, jak se líbáme.

Dívky nemohly pochopit, proč si vybral zrovna mě. Některé urážky se mě dotkly trochu víc, než jiné. Například, že i hlupák Ronald o mě nestojí, tak proč zrovna Viktor jo. Ale nenechala jsem se tím rozhodit.

Po pár dnech jsem se to snažila ignorovat a postupem času to unavilo i ostatní a pomluvy už byly snesitelnější.

Zvlášť, když měl Viktor potřebu mě chránit, většinu svého volného času trávil se mnou a na ostatní vrhal naštvané pohledy.

Což se zase nelíbilo jistému blonďákovi.

Vůbec nebral v potaz to, že se mnou může komunikovat přes Viktora, spíš se nám naopak stranil a neustále uraženě civěl.

"Já nechapu, proč Draco náštvany" sdělil mi tuhle Viktor venku na dvoře, kde jsme seděli celé odpoledne a učili se.

Zvedla jsem hlavu od knihy a zadívala se tím směrem, kterým se díval Viktor.

Draco seděl s Pansy opodál pod stromem a naslouchal jejímu štěbetání. Přitom se díval na nás a mračil se.

Bylo mi úplně jasné, o čem Pansy mluví. Nebo spíš o kom.

"Nevšímej si toho" sedla jsem si blíž k Viktorovi a drcla ho svým ramenem do jeho.

Nemohla jsem se ubránit úsměvu, když se Viktor pousmál a Draco vypadal víc popuzeně.

"Žárli?" podíval se na mě Viktor. Jeho obličej se přitom ocitl v těsné blízkosti s tím mým.

"Ehm... Řekla bych, že ano... A má proč" sklopila jsem pohled a snažila se nedat najevo nervozitu. Nebylo mi to nepříjemné, ba naopak, ale nejsem ten typ dívky, abych vodila takového hodného kouzelníka za nos.

"Viktore, omlouvám se, jestli v tobě vzbuzuji nějaké naděje..." začala jsem.

"To je v pořadku, Her-mi-ouný. Viš ale, že si to ostatni stejně myslí" opáčil ihned a já svraštila obočí.

"Co tím chceš říct?" nechápala jsem význam.

"Že bychom mohli... Být spolu" zastrčil mi neposedný pramen za ucho a já vzdychla. Po očku jsem se zase podívala na Draca, ale blonďák byl pryč.

Jemně jsem vzala Viktorovu ruku do své a stiskla ji.

"Nedokázala bych to. Moje srdce patří..." odmlčela jsem se. Nechtěla jsem to vyslovit nahlas. Přišlo mi to absurdní vzhledem k situaci, k našemu podivnému zakázanému vztahu.

"Rozumím, ale nesouhlasím" semkl Viktor rty v úzkou linku.

Všimla jsem si, že skrz pozemky jde Harry a sám.

"Omluv mě prosím" zvedla jsem se spěšně z lavičky. Viktor mě napodobil, poklonil se a nechal mě bez dalšího otálení jít.

"Harry!" zavolala jsem na kamaráda.

Ten se otočil mým směrem a pousmál se. Byla jsem ráda, že aspoň my dva se již bavíme. Já jsem se mu omluvila za to, jak jsem na něho byla hrubá a on mi slíbil, že se do mého vztahu s Ronaldem míchat nebude.