Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

101. Co se jeden nedozví, to se dozví všichni

Když jsem ráno otevřela oči, Draco už byl vzhůru a zíral na mě. Okamžitě mi zahořely tváře.

"Dobré ráno" promluvil a pousmál se.

"Dobré" zamumlala jsem rozespale a vyšvihla se do sedu. Draco mě napodobil a podmračeně se zřejmě snažil rozluštit, co se mi honí hlavou.

"Musím jít" usnadnila jsem mu námahu.

"Co? Proč?!" nechápal.

"Nemůžeme si dovolit prozrazení" řekla jsem.

"Je brzy, všichni budou ještě spát. Po včerejším slavení určitě" ušklíbl se.

"Ano, a proto je nejvhodnější doba na přesun" nenechala jsem se přemluvit. Draco zaúpěl a klesl zpět na polštář. Překvapilo mě, že se se mnou nesnaží hádat. Vzdychla jsem a měla pocit, že mu dlužím vysvětlení.

"Víš, mám krytí v podobě závěsů a vycpané postele polštáři, aby to vypadalo, že spím ve své posteli. Ale jestli se holky vzbudí a dojde jim, že tam nejsem, kdo jako první přijde na to, že jsem strávila noc ve tvé společnosti?" uvažovala jsem, jak zlé by to tentokrát mohlo být. "Zvláště, když oba víme, že Viktor v síni byl a zůstal tam, když jsem odcházela a už se nevrátila... Na rozdíl od někoho..." neodpustila jsem si. S Dracem to ale nehlo.

"Musím se okamžitě vrátit" zamumlala jsem spíš pro sebe.

"Dobrá, ale jen proto, že nechceme aby se kdokoliv dozvěděl, že Hermiona Grangerová a Draco Malfoy spolu tráví čas" řekl podrážděně zmíněný blonďák. Obrátila jsem se k němu čelem a snažila se v jeho obličeji vyčíst, co se mu honí hlavou.

"Tuhle debatu jsme už vedli... Minimálně jednou... A i kdyby bylo fuk, co by si o nás pomyslela celá škola, naši přátelé i nepřátelé, stále je tu to riziko, že naše tajemství by se velmi rychle dostalo za zdi hradu a z toho by byl velký malér. Snažím se nás chránit, Draco" byla jsem zoufalá. Musel v mých očích vyčíst, že se snažím chránit spíš jeho, než sebe nebo nás jako celek, protože se zase vyhoupl do sedu a políbil mě na čelo se slovy "já vím".

Když mě tady nechal odejít a já se nepozorovaně vrátila na svou kolej, měla jsem trochu obavy, co se bude dít, až otevřu dveře od pokoje, před kterými jsem teď nervózně postávala.

Neslyšela jsem ale žádné zvuky, tak jsem se snažila to ticho udržet a co nejtišeji otevřela a nakoukla dovnitř.

Vypadalo to, že opravdu všechny spí, takže jsem po špičkách přeběhla ke své posteli a doslova jako duch skočila do závěsů.

Teprve až když se mi zklidnil dech a srdce mi přestalo bušit až v uších, uvědomila jsem si, že mé chování bylo směšné. Ostatní spaly tak tvrdě, že jsem klidně mohla přijít v dřevácích a ještě si u toho prozpěvovat.

Přehrábla jsem se v přikrývkách, abych odstranila falešnou Hermionu, a roztáhla závěsy.

Když jsem byla hotová, popadla jsem právě rozečtenou knihu a vydala jsem se na snídani.

Ve vstupní hale jsem se ale setkala s Dracem.

"Co?!" zůstala jsem s šokem stát. "Jak-..." rozhodila jsem rukama a nezmohla se na slovo.

"Náhoda, přísahám" dal před sebe ruce v obraně, ale jeho výraz prozrazoval pobavení.

"A tomu mám jako-..."

"Draco! Tak tady jsi!" 

Ze sklepení se vynořila Zmijozelská sebranka v podobě Notta, Goyla, Parkinsonové a překvapivě ještě Zabiniho, který si s nimi nikdy na školní mafii nehrál. První zmíněný přerušil můj emocionální výbuch a všichni se kvapem rozešli ke svému veliteli.