Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

111. Třetí úkol

"Jsem tak pitomá" slyšela jsem se říkat, když jsem klesla na spodní schod, a přitom si otírala rukávem jednu slzu za druhou.

Tak nejen že jsem dovolila, aby mě Viktor políbil, ale ještě ke všemu mám popletenou hlavu Dracem tak, že jsem nahlas řekla jeho jméno. 

Když mě Viktor líbal...

A navíc nemám kapesník.

V domnění, že nikdo není nablízku, jsem hlasitě popotáhla.

"Nechutný" ozvalo se v chodbě a já sebou škubla.

"Jak-... Jak jsi mě našel?!" vyhoupla jsem se okamžitě do stoje a otočila se zády, abych si mohla rukávem utřít mokrou tvář.

"Mám své metody" uslyšela jsem Dracův pobavený hlas.

"Jdi pryč" sykla jsem naštvaně a zůstala stát zády k němu. Nastalo hluboké ticho, přesto jsem věděla, že Draco nikam nešel.

"Řekla jsem, abys odešel. Chci být sama" sebrala jsem odvahu a otočila se.

"Až mi povíš, proč jsi-..."

"Já na to nechci odpovídat!"

"Vždyť ani nevíš, na co jsem se chtěl zeptat" naklonil hlavu na stranu a začal mě zkoumat pohledem.

"Ale ano, vím" zamračila jsem se. "A i kdyby ne, odmítám odpovídat na cokoliv" odsekla jsem a založila si ruce na prsou na znamení, že tahle diskuze skončila. Poté jsem se opět otočila, opřela se o jeden z pilířů a vzdychla.

Draco mlčel taky.

"Chtěl jsem s tebou o něčem mluvit" promluvil po chvilce.

"Ach, nemůžeš prostě odejít?" prudce jsem se otočila zpět k němu a dala mu pohledem najevo, že opravdu nemám zájem.

Opět se na mě zadíval, jako by se snažil pochopit, jestli to myslím vážně.

"Jde o-..."

"Běž pryč!" vybuchla jsem vzteky a sesunula se zpět do sedu.

Ozvaly se šustivé kroky.

Draco odešel.

...

"Neměli bychom už jít?" zeptal se Harry u snídaně.

Nastal den, na který všichni čekali a ve Velké síni to bzučelo vzrušením.

Třetí úkol.

Kvůli závěrečným zkouškám se úkol bude konat až večer a zkoušky nás čekaly už za malý okamžik.

"Jistě" přikývla jsem a oba jsme se otočili na Rona, který měl nos zabořený v Dějinách čar a kouzel.

"Ronalde v tuhle chvíli ti to už nepomůže" poznamenala jsem a vstala.

Zrzek vzdychl a zaklapl knihu.

"Ach jo, to je nefér, že Harry nemusí skládat zkoušky" zamumlal a já nadzvedla obočí, jestli dobře slyším.

"Klidně si to s tebou vyměním" poznamenal otráveně Harry, který byl nezdravě bledý.

"To zvládneš" stiskla jsem kamarádovi rameno. Poté jsme vyšli z Velké síně, jako bychom šli učinit životní rozhodnutí.

Míjeli jsme známou partu Zmijozelských a já si nemohla nevšimnout Dracova zachmuřeného pohledu.

Každý by řekl, že je otrávený z dnešního dne, ale já věděla, že ten pohled patřil mě.