Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

9. Další tajemství

Nepřátelsky jsme na sebe hleděli a mně se hlavou honila spousta myšlenek. Všechno to do sebe zapadalo. V průběhu celého roku. Od té doby, co jsme se poprvé setkali zde ve vlaku. Zde ve vlaku... 

Mezitím, co jsme na sebe zírali a já přemýšlela, nevšimla jsem si, že se Dracův výraz změnil, protože jsem nepřítomně zírala skrz něj a utápěla se ve své hlavě místo v jeho očích. Tudíž jsem si nemohla všimnout, k čemu se tu schyluje.

Naštěstí můj reflex byl rychlý a když mi došlo, že se ke mně Draco nebezpečně naklání a jeho oči bloudí mezi těmi mými a zároveň mými rty, prudce jsem ho od sebe odstrčila.

"Co si myslíš, že děláš?!" vyjela jsem na něho a ruce stále držela před sebou.

"Co TY děláš?!" udeřil na mě stejnou mírou Draco, který vypadal zmatený stejně jako já.

"Já?! Tys mi chtěl dát právě pusu!" protáhla jsem znechuceně obličej. Fuj, pusa od Malfoye.

"To teda nechtěl!" bránil se, i když na něm bylo moc dobře vidět, že lže.

"Vím, co jsem viděla" řekla jsem, stáhla ruce k sobě a založila si je na prsou.

"Tak asi špatně vidíš..." napodobil mě. "Tobě a dát pusu?!" protáhl obličej. "Kdo by to chtěl udělat, hm?!" pokračoval v ponižování.

Cítila jsem, jak mě začínají vzadu v očích pálit slzy, ale snažila jsem se zachovat si chladnou hlavu. Jsem takový pitomec.

Jak by takový blbeček mohl projevit něco jako něhu a navíc to ještě přiznat.

"Vím, co jsem viděla..." špitla jsem, otočila se na podpatku a odešla pryč.

"Grangerová!" křikl za mnou ještě Draco, ale já jen přidala do kroku.

...

"Kde jsi byla takovou dobu? Seamus právě vyprávěl dobrou historku..." zeptal se mě Harry, jen co jsem doslova vpadla do kupéčka a sedla si vedle něho.

"Na toaletě" řekla jsem zadýchaně.

"Tak dlouho?!" nakrčil nos Ron, který zaslechl mou odpověď. 

"Každý občas potřebuje delší chvilku na toaletu Ronalde" vyjela jsem na něho a vzápětí si uvědomila, co jsem řekla a jak to vyznělo. Všichni se na mě otočili s otřeseným výrazem v obličeji. Vzdychla jsem.

"Nemohla jsem ji najít, proto mi to tak trvalo" zalhala jsem a zahrála tu informaci do autu. Vypadalo to, že si všichni oddychli a zase se dál věnovali tomu, čemu předtím.

"I tak..." podíval se na mě podezíravě Harry.

"Co chceš slyšet, Harry? Že jsem potkala Malfoye a zapředla s ním rozhovor na téma "Jaké budeš mít prázdniny?"? Nebuď bláhový..." zasmála jsem se. Podezřele až moc nahlas.

"Jsi v pořádku?" vypadal vyděšeně Ron. Nejsem Rone, opravdu ne. Zase jsem si vybavila tu scénu, která se odehrávala před chvílí na druhé straně vagónu. Jemně jsem zatřepotala hlavou ve snaze ty obrazy vysypat z hlavy.

"Jsem... Jen na mě dolehl smutek, že opravdu jedeme domů a neuvidíme se dva měsíce" řekla jsem frustrovaně. Ani to nebyla lež.

"Budeme si psát" usmál se Harry. Já jsem mu úsměv oplatila. Jak může být tak optimistický. Já se aspoň vracela domů k milujícím rodičům, kdežto Harry...

"Co ti vlastně říkal Hagrid, když ses s ním loučil?" zeptala jsem se z ničeho nic. Ron se zamračil a vypadalo to, že se snaží přemýšlet, ale bolí ho to.

"Jen, že když mě bude Dudley štvát, můžu mu pohrozit hůlkou" řekl Harry vychytrale. Já jsem nevěřícně zalapala po dechu.

"Harry! Víš přeci, že-..."

"Ano, že nesmíme kouzlit, Hermiono. Ale Dursleyovi to neví" pokrčil rameny, jako by to byla děsná sranda. Já se zatvářila pohoršeně. Ron se naproti tomu začal smát.

"To je dobrý" řekl souhlasně. Já jen kroutila hlavou.

Hned nato jsme zapředli rozhovor o tom, jaké to bude se po tom všem, co jsme prožili v Bradavicích. Jaké to bude, vrátit se mezi mudly. Ronald to naštěstí nemusel řešit, což jsem mu docela záviděla. Vždyť já jsem svým rodičům ani nemohla předvést, co jsem se ve škole naučila. Ostatní, kteří s námi v tuhle chvíli seděli v kupé, se přidali k tématu a vyptávali se mě, Harryho a Seamuse, jaký to je žít s mudly. Nakonec jsme debatovali o rozdílech a o tom, co je stejné v životě mudly a čaroděje.

Díky tomu jsem nemusela přemýšlet nad situací, která se při této cestě odehrála a o níž jsem musela mlčet. A bohužel nám také ale cesta utekla rychleji a najednou jsme byli v Londýně. Spoustu z nás zase přepadl smutek. 

Na mě už čekali rodiče, což mě celkem překvapilo, že stojí na nástupišti 9 ¾ místo na nástupišti pro mudly, kde na mě čekali, když jsem jela domů na Vánoce. Sice věděli, kde se nástupiště nachází a že stačí proběhnout zdí, ale dobře jim to nedělalo.

Poblíž nich stáli Ronovi rodiče.

Jen Harry se musel dopravit domů sám podzemkou, protože jeho strýc s tetou odmítli pro něho přijet. 

Všichni, ačkoliv jsme byli smutní, že se musíme rozloučit, jakmile jsme viděli své rodiny, hrnuli jsme se z vlaku ven.

Když jsem vyskočila ven z vlaku, na vteřinu se mé oči setkaly s těmi bouřkovými, které na mě zíraly až z druhého konce nástupiště. Pak jsem ale veškerou pozornost věnovala svým rodičům, kterým jsem se vrhla do náruče. 

Dozvěděla jsem se, že sem prošli díky Weasleyovým, se kterými se seznámili, takže jsme s Ronaldem a jeho sourozenci měli velké rodinné setkání. Vlastně i Harry, který tu stál celou tu dobu s námi, protože na něho tu nikdo nečekal.

Když se moji a Ronovi rodiče dostatečně vymluvili, rozloučili jsme se a já jela vstříc domovu. Harry odcházel s Weasleyovými, kteří mu ochotně pomohli s přepravou domů.

Jaké setkání s rodiči měl Draco, o tom jsem neměla zdání a bylo mi to vcelku fuk. Do svého vyprávění rodičům o zážitcích jsem ho nehodlala zahrnout.

Opřená o okénko v rozjetém autě jsem sledovala dopravu v Londýně a spokojeně se usmívala.

Už se těším na druhý ročník v Bradavicích.