Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

74. Skryté něžnosti

"Co chceš slyšet, Draco?!" snažila jsem se mu vykroutit. Marně.

"Všechno" ovanul mě jeho mátový dech. Draco pozvedl bradu a propaloval mě pohledem. V jeho očích jsem viděla bolest, ale i touhu.

"Co?" vydechla jsem nepřítomně. Nemohla jsem se v téhle situaci vůbec soustředit. Reaguju špatně.

"Všechno!" zatlačil mě dozadu a sám vstal. Mé ruce stále držel v zajetí.

"Četla jsem ten dopis..." vyhrkla jsem z ničeho nic. Draco vypadal udiveně, zřejmě nečekal, že mi ho Ginny dá.

"A?" natlačil mě na protější stranu, takže se jeho tvář ponořila do tmy a já tak mohla uhnout pohledem, jako by mě jeho oči celou dobu držely v jakémsi transu.

"Nezajímá mě, jestli je u tebe na prvním místě tvůj otec nebo tvoje ego..." začala jsem a Draco ke mně přistoupil blíž s naštvaným zafuněním. Chtěla jsem ustoupit, ale narazila jsem do pultu, který navazoval na regál s knihami. Tak jsem se jen zaklonila.

"Přesto ti musím oponovat. Neměli bychom se vídat. Není to správné!" snažila jsem se zatlačit do něho, aby ustoupil. Draco se ale ani nehnul.

"Kdo určuje, co je a co není správné?" zeptal se tiše a pustil mé ruce. Já jsem vydechla a uvědomila si, že jsem se celou dobu snažila dýchat minimálně, abych se o Draca náhodou neotřela tělem.

"My" odpověděla jsem prostě.

I když jsem sotva viděla do jeho tváře, jeho upřený pohled jsem cítila. Měla jsem stejný pocit jako tuhle ve Velké síni - jako by mě tím pohledem svlékal. Instinktivně jsem se objala rukama, které jsem již měla volné.

Draco se ke mně znovu naklonil a mně vystřelila ruka k jeho hrudníku, aby ho zarazila.

"Ne..." vydechla jsem polohlasně.

Pod mou rukou jsem cítila divoce bijící srdce. Hned nato jsem si uvědomila, že má Draco na sobě jen košili, přes jejíž tenkou látku jsem cítila jeho pevné tělo. Ztěžka jsem polkla a snažila se zahnat myšlenky, které se mi honily hlavou. Povolila jsem tlak ruky, ale Draco mi ji jediným rychlým pohybem své ruky udržel na místě a druhou mě uchopil za krkem, aby si mě následně přitáhl a přitiskl své rty na ty moje.

Mé tělo pod dotekem jeho rtů explodovalo a přitisklo se na to jeho.

Draco zasténal na souhlas, znovu mě zatlačil na regál a vysadil mě na pult, jako bych nic nevážila.

To mě trochu vylekalo a odtáhla jsem se.

"My určujeme" prolomil ticho a jeho ruce zabloudily přes celou délku mých zad až k pozadí, které přes sukni lehce obkroužily a přistály na vnější straně stehen tam, kde sukně končila.

My určujeme... Zněla mi v hlavě jeho slova.

"Nemůžeme... Já nemůžu!" blekotala jsem zadýchaně.

"Uklidni se Grangerová, nechci tě zneuctít" vysmál se mi Draco. Já jsem sundala jeho ruce z mých stehen a koleny do něho strčila, aby mi uhnul z cesty.

Draco se ale nedal a místo aby mi uhnul, tak se mezi má kolena nacpal, čímž docílil toho, že jsem jeho boky skřípla svou vnitřní stanou stehen.

Teď jsem děkovala Merlinovi, že je tu přítmí, protože jsem cítila, jak rudnu.

Draco znovu prozkoumal rukama mé nohy a přesunul se zpátky na záda, aby mě namáčkl ještě víc na sebe a zrušil mezi námi ten zbytek prostoru, co tam ještě byl.