"He looks different, don't you think, Draco? Almost ill..."
- Hermione
Harry Potter trochu jinak. S přidaným a pozměněným příběhem odehrávajícím se za zdmi Bradavic.
Hlavní postavou není Harry, nýbrž Hermiona... A Draco, pochopitelně.
Když se poprv...
Letos jsem se na hodiny Obrany proti černé magii celkem těšila, protože byly zábavné.
"Když si vzpomenu na předchozí dva roky, nebylo to úplně ono. I když profesor Quirrell se nás aspoň snažil něco naučit" podotkla jsem na snídani.
"Profesor Quirrell? Chceš snad říct, Ty-víš-kdo" zašeptal Ron a Harry vyprskl čaj.
"No on ale nebyl Ty-víš-kdo... Úplně..." řekla jsem a hned si uvědomila, jak pitomě to zní. Ale snad Ron pochopil, co jsem tím myslela. Oba se na mě zaujatě dívali.
"Chtěla jsem tím říct, že profesor Lupin vypadá, že by nás mohl i něco naučit" řekla jsem a hledala v jejich tvářích pochopení pro situaci.
"To je fakt" řekl Ron a nacpal si pusu jídlem.
"Aspoň nám nebude dávat test na jeho osobu" zamumlal Harry a pustil se do své porce.
"Ve vlaku se zdál fajn. A na hodinách zatím taky" dodala jsem.
"Jo a kdyby náhodou kdokoliv z nás omdlel, aspoň dostaneme čokoládu" řekl Ron. Harry se zasmál a já se na něho zamračila. Došlo mu, že se vlastně tak trochu jednalo o něho, tak se přestal smát a sklopil pohled do talíře.
"Pitomče" podívala jsem se na Ronalda.
"Co jsem řekl?!" pokrčil rameny.
...
Když jsem přišla do učebny Obrany proti černé magii, čekala tam na nás velká šatní skříň se zrcadly, která už za sebou nějakou stovku let měla.
Přišla jsem o něco později než ostatní vzhledem k mému rozvrhu hodin a časové vymoženosti v podobě obraceče.
To, že skříň vypadala zastarale ale nebylo vůbec zajímavé oproti tomu, co se s ní dělo.
Celá se otřásala.
Všichni stáli ve skupince u východu a zírali na tu podivnost. Nikdo ani nedutal, zatímco profesor Lupin uvedl hodinu.
Já jsem ale přišla až ve chvíli, kdy se ptal, co je uvnitř. Prodrala jsem se davem a stoupla jsem si vedle Rona, který sebou při každém otřesu skříně škubl. Přitom jsem se na nikoho nepodívala, abych náhodou nezahlédla pohled, kterému jsem se teď chtěla vyhýbat a jehož majitel stál kousek opodál po mém pravém boku.
"To je určitě bubák" řekl Dean odpověď.
"Výborně pane Thomasi. A může mi někdo říct, jak bubák vypadá?"
"To nikdo neví" odpověděla jsem ihned.
"Kdy ta přišla?!" lekl se mě Ron a podíval se na Harryho, který na mě taky zíral jak na zjevení.
"Bubáci mění tvar" pokračovala jsem. "Berou na sebe podobu toho, čeho se člověk bojí nejvíc. To proto jsou tak-..."
"Tak děsiví. Ano" dokončil za mě profesor. "Naštěstí existuje jednoduché kouzlo, které bubáka zažene."
A tak jsme se učili kouzlo Riddikulus.
"Tahle hodina je směšná" podotkl sarkasticky Draco, který se opíral znuděně o sloup. Já jsem po něm hodila vražedný pohled, čímž jsem si od něho také jeden vysloužila.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
