Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

130. Definitivní rozhodnutí

Vážně mě teď objímá Draco Malfoy? Jen tak sám od sebe? Upřímně a vřele?

"Ehm... Draco?" zamumlala jsem do jeho ramene.

"Nejde to..." vydechl zoufale a odtáhl se. "Měli jsme se pohádat a přestat spolu mluvit a né..." odmlčel se a na tvářích se mu opět objevil ruměnec.

Tak proto řekl, že o něm vůbec nic nevím. Chtěl se pohádat. Chtěl mít důvod k nenávisti.

A já chtěla něco říct. Něco chytrého a rozumného, co by nám pomohlo k tomu se sobě navzájem stranit.

Ale místo toho jsem se postavila na špičky a moje rty se dotkly těch jeho.

A tentokrát byl Draco ten, kdo se odtáhl a opřel se čelem o mou hlavu.

"Neumím se od toho oprostit..." vydechl a mě ovanul jeho mátový dech. "Neumím být jako můj otec... Chladný..."

Poslední slovo skoro neslyšně zašeptal a mě zamrazilo.

"Ty bys chtěl být jako tvůj otec?" zeptala jsem se a zvedla hlavu, abych mu mohla pohlédnout do očí.

"Byl bys potom s někým jako je například Astorie a společně s Voldemortem byste vraždili lidi jako jsem já?" neodpustila jsem si.

Oba jsme věděli, jak křehká celá tahle věc je. Stačilo, aby si Draco zvolil.

Jenže blonďák se teď zmučeně zašklebil a odstrčil mě od sebe.

"Proč to pořád říkáš?!" vyprskl zuřivě.

"Co? Tvou budoucnost?" svraštila jsem obočí.

Střelil po mně pohledem.

"Taky... Ale jeho jméno!" procedil skrz zuby a v tu ránu mi to došlo.

"Ty se ho bojíš..." vyřkla jsem nahlas Dracovy myšlenky.

"A ty snad ne?!" štěkl po mně tiše.

"Ne, už ne" napřímila jsem se a Draco překvapeně zamrkal. "Budu bojovat do posledního dechu, ale oba víme, že by nikdy nedopustil, abych zůstala naživu" zadívala jsem se do země.

"Neřekl jsem ti ještě jednu věc" změnil náhle téma a přiměl mě tak se na něho znovu podívat.

Byl popelavě bledý a vypadalo to, že to, co mi chce sdělit, ho hodně trápí. Přesto jsem tiše vyčkávala, než mi to sám řekne.

"Bellatrix Lestrangeová je má teta" přiznal a mně trvalo dlouhou vteřinu, než jsem si srovnala myšlenky, cože mi to vlastně říká.

Ta Bellatrix, smrtijedka, která uprchla z Azkabanu... Siriusova sestřenice...

Jeho sestřenice a Dracova teta...

"A to mi říkáš až teď?!" obořila jsem se na něho.

"Ale to není všechno..." přerušil tok mých myšlenek.

"Jestli mi hodláš říct, že se přivdám do rodiny Smrtijedů, když si tě vezmu, tak to jsem věděla i bez ní" snažila jsem se zavtipkovat nad tou hroznou zprávou.

Draco se napřímil, jako by spolkl nůž.

A já si uvědomila, co jsem řekla.

"Ach! Nemyslela jsem to-... Byl to vtip..." zakoktala jsem se a cítila, jak rudnu rozpaky.

"Ještě jsem se tě neptal" skočil mi do řeči.

"Ještě?!" vykvikla jsem a hned si přiložila ruku na ústa a vykoukla do uličky, zda nás nejde madame Pinceová pokárat za vyrušování jejího klidu.