Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

33. Medový ráj

Čekala nás první návštěva Prasinek a já se moc těšila. Jediné, co jsme z nich doposud viděli, byla vlaková stanice, na které jsme vystupovali.

Abychom do vesnice mohli vyrazit, potřebovali jsme povolení od našich rodičů, což u mě a Rona nebyl žádný problém. Vlastně u nikoho, kromě Harryho.

Ten rodiče jaksi neměl a jeho teta se strýcem se jeho života v Bradavicích nechtěli jakkoliv účastnit, to dali jasně najevo už jeho výchovou a tajnostmi.

Měli jsme se sejít na nádvoří, kde na nás čekal Filch a profesorka McGonagallová, která nám dávala jasné pokyny, jak se máme chovat.

Čekali jsme, že profesorka nějak zařídí, aby mohl jít Harry s námi, ale když všichni odešli, viděli jsme, že to asi nepůjde.

"Je mi líto, Pottere. Opravdu to nejde" slyšeli jsme, jak říká profesorka a oba jsme se smutkem koukali na Harryho.

"Co se dá dělat, užijte si to" řekl Harry zklamaně a odešel. My jsme na nic nečekali a spěchali za ostatními.

Já se ještě naposledy otočila a zamávala Harrymu, který se zastavil ve vchodu.

"Kéž bychom mu mohli nějak pomoct" podívala jsem se na Rona.

"Jo..." semkl Ron rty.

Poté jsme se přesunuli do Prasinek, kde jsme znovu byli několikanásobně poučeni, jak se máme chovat.

Profesorka McGonagallová nám dala krátký výklad o tom, co vše v Prasinkách můžeme vidět, jaké tu jsou obchody, na co si máme dát pozor a pokud zbude čas, vydáme se i do Chroptící chýše. Poté nám dala rozchod a všichni třeťáci se jak mravenci rozutekli po vesnici.

"Kam půjdeme nejdřív?" otočila jsem se s dotazem na Rona.

"K Taškářovi" řekl rozhodně.

"Já myslela, že nejdřív do Medového ráje... Mám chuť na něco dobrého" řekla jsem zklamaně.

"Tak půjdeme nejdřív tam" řekl Ron a Dean se Seamusem, kteří stáli opodál a čekali na Rona, se začali smát.

"Co se smějete?!" zamračila jsem se na ně.

"Ále, to my jen tak" řekli a pošťuchovali se přitom. Ron se po nich vražedně koukal.

"O co jim jde?" hledala jsem nějaké vysvětlení.

"Nevšímej si jich. Jdeme" řekl a táhl mě do obchodu s cukrovinkami.

Když jsme přišli dovnitř, bylo tam už vcelku narváno studenty. A také tam byla jistá Zmijozelská skupina.

"Já jsem si to rozmyslela, pojďme nejdřív k Taškářovi" táhla jsem Rona ven.

"Proč zas?!" podíval se na mě nechápavě a lehce naštvaně.

"Je tu Malfoy... Nemám na něho náladu. Pojď už" vzala jsem Rona za rukáv a táhla ho ven.

"Ale ale. Podívejme, kdo tu je..." uslyšela jsem, když jsem hmatala po klice od dveří. Příliš pozdě... Otočila jsem se po hlase a střetla se s bouřkovýma očima. Podívala jsem se na Rona.

"Kdepak máte Pottera?" podíval se na nás dva pobaveně Draco a všichni kolem něho se začali smát.

"Neposmívej se jim Draco" vložila se do toho Pansy a já a Ron jsme nevěřícně vykulili oči.

"Cože?!" nakrčil Draco nos.

"Jen se na ně podívej, konečně jsou sami dva a Weasley může vzít Grangerovou na rande" řekla Pansy posměšně a všichni vyprskli smíchy. Ron zrudl. Nevím jestli hanbou nebo vzteky. Obrátila jsem svůj pohled na Draca. Ten byl naopak bledý a díval se na mou ruku, která stále držela Ronův rukáv.