"He looks different, don't you think, Draco? Almost ill..."
- Hermione
Harry Potter trochu jinak. S přidaným a pozměněným příběhem odehrávajícím se za zdmi Bradavic.
Hlavní postavou není Harry, nýbrž Hermiona... A Draco, pochopitelně.
Když se poprv...
"Co kdybychom se takhle scházeli pravidelně?" zeptal se z ničeho nic Draco, když jsme pomalu scházeli dolů.
Velmi pomalu.
Vlastně jsme se co pár schodů pořád zastavovali.
Draco šel přede mnou a prakticky se pořád otáčel, chytal mě za ruce nebo se na mě prostě jen díval.
"Když to budeme dělat pravidelně, někdo si toho určitě všimne" nesouhlasila jsem.
"Když se budeme pokaždé scházet jinde..." znovu se zastavil a v očích mu jiskřilo.
"Tak si toho stejně někdo všimne. Nemůžeš se pokaždé ve stejnou dobu jen tak vypařit. Někdo začne mít podezření" stála jsem si za svým.
"Já můžu, Grangerová" dobíral si moje argumenty.
"Ale já ne, Malfoyi" sešla jsem o schod níž a stanula tak přímo před ním. Draco se napjal, jako by mu má přítomnost nedělala dobře. Nebo možná to oslovení.
"Ty se se mnou vídat nechceš" řekl nakonec. S šokem jsem rozšířila oči.
"Jak tě tohle napadlo?" přemýšlela jsem, zda jsem udělala něco, co by mu vnuklo tuhle myšlenku.
"Vidím ti to na očích" řekl a já překonala nutkání se zasmát.
"Tak se asi nedíváš pořádně" poznamenala jsem pobaveně. Draco se ke mně naklonil dychtíc po polibku. Mně se rozbušilo srdce vzrušením. Proč na něj reaguju vždy takhle?
Nakonec ale položil ruku na moji tvář a zadíval se mi do očí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Já se dívám" zamručel a mě ovanul jeho mátový dech.
"Musíme... Musíš s tím přestat" vysoukala jsem ze sebe.
"S čím?" sklonil se a políbil mě na krk.
"Nedokážu jasně myslet" přiznala jsem a držela se, abych nevydala spokojený vzdech.
"Tak nepřemýšlej" políbil mě Draco na druhé straně krku v prohlubni pod uchem.
"Není dobré, jak na tebe reaguji" přidržela jsem ho za ramena.
Draco se konečně odtáhl a znovu se na mě zadíval.
"Není" vydechl a jeho hladové oči prozrazovaly, jak mu to lichotí. Sklopila jsem pohled.
"Není ani dobré, jak na mě reaguješ ty" svraštila jsem obočí. Draco mi pozvedl bradu.
"To není" zopakoval hravým tónem.
"Pokud se budeme stýkat, bude těžší a těžší předstírat nezájem" vyřkla jsem nakonec to, o čem jsme oba moc dobře věděli, ale ani jeden nad tím nechtěl přemýšlet.
"Já vím" řekl prostě a poté pokračoval po schodech dolů.
"To je pravý důvod, proč-"
"Já vím!" vyštěkl a otočil se na mě. V očích měl bolest.
