Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

48. Hrdý lev

Uvědomila jsem si, že stojím mezi dvěma hady, kteří projevili skryté city. Že jsou stejní smrtelníci jako my ostatní...

"Myslím, že půjdu" promluvila znenadání Pansy.

"Pans..." promluvil Draco a udělal pár kroků směrem ke Zmijozelce.

"Nikomu nic neřeknu" zastavila ho jediným gestem ruky a poté se rychlým krokem vydala k hradu. Draco se na mě otočil, jako by se chtěl přesvědčit, že tu stále jsem.

"Měl bys za ní jít" řekla jsem rozhodně.

"A co bych jí měl podle tebe říct?"

"Draco Malfoy a neví si rady?" zasmála jsem se, ale na něho to moc dojem neudělalo.

"Ehm... Je to tvá kamarádka, to ty ji z nás dvou znáš lépe" dodala jsem.

"A přesto jsem nevěděl, že..." nedokázal vyslovit to, co Pansy přiznala.

"To není tvoje chyba" semkla jsem rty. "Nebo vlastně je" řekla jsem hned nato a Draco se na mě zamračil.

"Každá by chtěla Draca Malfoye, že?" dodala jsem s úsměvem a doufala, že to Draca rozesměje. Docílila jsem ale jen drobného pousmání.

Draco ke mně přistoupil a políbil mě na čelo.

"Než odejdu, uděláš pro mě ale jednu věc?" zeptal se mě.

"Jakou?" svraštila jsem obočí.

"Vezmi si je" podal mi růži a krabičku, ve které byl schovaný šperk.

"Já-"

"Prosím! Hermiono..." vyslovil a já se mu zadívala do očí. Poté jsem si beze slova vzala zpět dary a pokynula mu, ať už jde.

Chvilku jsem se ještě dívala, jak odchází, a pak se obrátila k jezeru, kde jsem ještě dlouhou dobu přemýšlela nad dnešními událostmi.

Když se začalo stmívat, pomalu jsem se vrátila do hradu. Pečlivě jsem schovala do svetru, který jsem odložila, smaragdovou sponu a růži dala do vázy na noční stolek. Poté jsem teprve šla za ostatními.

"Kde jsi byla celý den?" zeptal se mě ihned Ronald, když jsem přišla do Velké síně, kde bylo všechno, včetně jídla, stále růžové.

"Tam, kde nikdo jiný ne" usadila jsem se naproti němu a rukama rozdmýchala vznášející se srdíčka, která nade mnou poletovala, jako by na mě chtěla upozornit. Dovolila jsem si pohled ke Zmijozelskému stolu, který zel prázdnotou.

Ron na mě koukal štěněčím pohledem a já věděla, že je to proto, že má jisté dojmy ohledně mého nešťastného zamilování.

"Kde je Harry" zeptala jsem se.

"Nevím, měli jsme se sejít tady" řekl Ron prostě.

"Prý jsi dostala kytku, Hermiono" přisedli si k nám Dean, Seamus a Ginny.

"Co? Jak o tom víte?" nadzvedla jsem obočí.

"Od koho jako?!" zeptal se Ron žárlivě.

"Od nikoho" odsekla jsem.

"Slyšeli jsme, že prý od-" začal Seamus

"Neříkej to... Stejně je to blbost!" skočil mu do řeči Dean. Mně bylo jasné, koho mají na mysli. To by nebyly Patilky, aby něco zase nevyzvonily.

"Nebylo by to poprvé, co jsme zaslechli tyhle drby" popíchl ho Seamus.

"Od koho?!" nedal se Ronald.