Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

63. Navazování vztahů

"Honem, pospěšte si, nebo vám to ujede!"

Občas přemýšlím nad tím, k čemu je dril od paní Weasleyové, když celá její rodina pokaždé chodí pozdě.

Právě jsme spěchali přes nádraží jako skupinka pomatenců, jejíž větší část tvořily zrzavé hlavy.

"Ty jsi měl zůstat vzhůru celou noc, aspoň bychom na tebe nečekali a teď nemuseli spěchat" obořila jsem se na Rona, když už jsem poněkolikáté zakopla o svůj vozík.

"To by k ničemu nebylo, usnul by hned, jak bychom vstali" poznamenal Fred.

"Měli jsme ho poslat soví poštou napřed" poznamenal George.

"A jak by mě asi ta sova odnesla, vy chytráci?!" byl nafučený Ron.

"Přestaňte" okřikla nás paní Weasleyová a jednoho po druhém poslala přes zeď mezi nástupišti devět a deset.

Ani jsme neměli pořádně čas se rozloučit a už jsme vyjížděli ze stanice.

"Umíš ty vůbec něco jiného, než jíst a spát?" obrátila jsem se na Rona, když jsme procházeli uličkou a hledali místa.

"Jo" zamumlal Ron naštvaně a podíval se kamsi za mě. Zamračila jsem se a otočila se, abych také viděla to, co popudilo Rona. Přes okýnko ve dveřích bylo vidět v druhém vagónu Draca, který si právě ukládal věci do úložného prostoru.

Jako by vycítil, že se na něho díváme, sklopil pohled, jako by se zapřemýšlel a poté se podíval přímo na nás. Jeho pohled byl nicneříkající, ale přesto jsem cítila, jak mě propaluje. Vzdychla jsem a zapadla do prázdného kupé, u kterého jsme se zastavili.

Rozbalila jsem noviny a začetla se do nejnovějších zpráv.

"To je hrůza, ani ministerstvo neví, kdo to vyčaroval" zvedla jsem hlavu od článku o teroru na mistrovství světa ve Famfrpálu.

"Copak tam nikdo nehlídal?"

"Ale jo, podle taťky" promluvil Ron s plnou pusou. Už se zase cpal. "Proto mají starosti... Stalo se jim to přímo před nosem" hovořil dál a já se podívala na Harryho, který si zase mnul čelo.

"Už tě zase bolí, viď" promluvila jsem k němu. Harry se na mě nechápavě podíval.

"Ta jizva!" objasnila jsem situaci.

"Nic mi není" řekl. Já jsem se zamračila a naklonila se k němu.

"Siriuse by to jistě zajímalo. To, co jsi viděl na mistrovství i to v tom snu" podotkla jsem a Harry vzdychl. Očividně na něj zmínka o Siriusovi platila.

Nic mi na to neřekl, ale po nějaké době vytáhl brk, pergamen a začal cosi psát. Bylo mi jasné, že píše dopis.

"Nechcete někdo něco?" zvedla jsem se z místa.

"Kam jdeš?" zadíval se na mě překvapeně Ron, který podřimoval.

"Koupit si něco k jídlu... Slyšíš?" pokynula jsem hlavou k uličce, ze které se tlumeně ozývalo "Cukrátka!".

"Ne, díky" řekl a opřel si tvář o opěradlo. Podívala jsem se na Harryho, ale ten se zaujatě díval z okna. Vzdychla jsem a vylezla na chodbu.

"Dáte si něco, drahouškové?" nakukovala dáma s vozíkem do jednoho z kupé. Přešla jsem k ní.

"Já bych prosila cukrové hůlky. Ty mentolové" řekla jsem požadavek.

"Jedny i mně" ozvalo se z druhé strany a já strnula. Mechanicky jsem si vzala do ruky balíček a podávala prodavačce mince.