Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

70. O Harrym bez Harryho

Následující ráno jsem se setkala s Harrym na snídani.

"Harry!" přispěchala jsem k němu a posadila se. "Co tu děláš tak brzy?" rozhlédla jsem se po síni. Skoro nikdo tu ještě nebyl. Ti, co tu byli, se nenápadně snažili pokukovat po chlapci naproti mně.

"Co bys řekla" rozhlédl se Harry po ostatních a poté odložil talíř s nedojedeným jídlem.

Já jsem ustaraně svraštila obočí a snažila se v jeho obličeji vyčíst, co se mu asi honí hlavou.

"Harry..." oslovila jsem kamaráda. Ten vzhlédl a zadíval se na mě.

"Musím se zeptat..." začala jsem a hned nato se odmlčela. Bylo mi trapné se zeptat.

"Já jsem svoje jméno do poháru nehodil. Copak mě tak málo znáte?!" vyjel na mě Harry.

"Ovšem, že tě známe dobře... Já jen" vzdychla jsem. Ani jsem pořádně nevěděla, proč se na to ptám. "Zřejmě jsem potřebovala přesvědčit samu sebe" řekla jsem si pro sebe nahlas.

"Když mi nevěříš ty, nedivím se, že mě můj nelepší kámoš považuje za zrádce" zamumlal Harry a vstal.

"Harry!" křikla jsem za ním, ale ničemu to nepomohlo. Zmizel jak pára nad hrncem.

Chvilku jsem seděla a o všem přemýšlela.

"Her-mi-ouný" zjevil se vedle mě Viktor, až jsem sebou škubla. Vzhlédla jsem a pokusila se o nepatrný úsměv.

"Co tebe trápí?" svraštil obočí a rukou naznačil, zda si může sednout.

"Jen se snažím přijít na to, jak je možné, že Harryho jméno skončilo v poháru a ten ho vyvolil jako dalšího Bradavického šampiona" řekla jsem a posunula se trochu stranou, jelikož si Viktor sedl až příliš blízko.

"To jasné. Harry Potter začarovat pohár" pronesl Viktor rozhodně.

"Hloupost!" umlčela jsem ho ostře a následně zrudla studem. Radši jsem sklopila pohled. "Harry neumí taková kouzla. On o to ani nestál. Kdo by se chtěl dobrovolně pouštět do úkolů, při nichž jde o život?"

Když Viktor vedle mě dlouho mlčel, zvedla jsem hlavu a podle jeho výrazu mi došlo, co jsem právě řekla. Musela jsem se potichu zasmát.

"Omlouvám se, nedošlo mi, že mluvím s jedním z šampionů" omluvila jsem se.

"V pořádku" pokývl Viktor hlavou. "Ty tedy řikat, že Harry je nevinný?" zeptal se se zájmem.

"Myslím, že ano" přitakala jsem. Všimla jsem si, že do síně vstoupil Cedrik v doprovodu svých kamarádů a následoval ho průvod Krásnohůlek.

"Už musim jít. Bratři přicházejí a my pak muset na schůzi šampionů" zvedl se Viktor a hned nato vstoupilo do síně pár Kruvalů.

Pousmála jsem se a pokývla na pozdrav.

"Rád já tebe viděl, Her-mi-ouný" poklonil se Viktor a poté se vzdálil. Já jsem se zapřemýšlela nad tím, zda mi vadí, že neumí vyslovit mé jméno, nebo zda je to roztomilé.

...

Ten den jsem už neměla šanci s Harrym mluvit. Na hodinách se neobjevil a v době, kdy byli k vidění ostatní šampioni, se Harry zřejmě někde schovával.

Jednou jsem se na něj zeptala Ronalda, ale dala bych ruku do ohně za to, že na mě prskal víc, než Křivonožka.

Byla jsem tak otrávená, že jsem zbytek dne strávila v knihovně, jak jinak, až do pozdních hodin, kdy mě dokonce madame Pinceová musela vykázat.