Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

22. Žárlivost je taky emoce

Děkovalo se profesorce Prýtové a madame Pomfreyové za dobře odvedenou práci, bez které bych tu už nemusela být. Stejně tak Colin, Justin nebo dokonce paní Norrisová.

Profesor Brumbál za odměnu kvůli událostem za letošní rok zrušil veškeré zkoušky. Byla jsem zdrcená. Zrovna jsem si říkala, že je fajn, že jsem je neprošvihla.

Ostatní však byli nadšeni, hlavně Ronald, Harry a Neville, lenoši.

Poté jsme už mohli začít večeřet, ale stala se ještě jedna nečekaná věc.

Do Velké síně vešel z ničeho nic Hagrid, který tu po celou dobu nebyl. Nejradši bych si nafackovala za to, že jsem si toho doposud vlastně ani nevšimla, protože jsem měla plnou hlavu bouřkových očí a Ronových pohledů.

Vůbec jsem nechápala o co jde, dokud Hagrid nevyřkl jméno Errol.

To jsem se s nadzvednutým obočím otočila na Rona, ale ten se díval k učitelskému stolu, zřejmě s provinilým výrazem.

Brumbál se ale jen pobaveně usmíval. Protože on přeci věděl vše, i když to bylo nemožné.

Hagrid se zastavil u nás tří.

"Chtěl bych jen říct, že nebýt tebe Harry a Rona... A taky Hermiony" dodal a podíval se na mě, "bych byl ještě... Víte kde..." řekl a já cítila, že mě vzadu na očích pálí slzy.

"Tak bych chtěl jen říct díky" řekl a usmál se na nás. Harry vstal a Hagrida objal.

"Bez tebe by to nebyly Bradavice" řekl a mně se oči zalily slzami.

Ozval se potlesk, tak jsem se otočila. To profesor Brumbál, který teď opět stál, vyvolal ten zvuk. Profesorka McGonagallová se k němu přidala a za chvíli tleskali všichni z učitelského sboru. My jsme se přidali a postupně se přidávali ostatní.

Jediná Zmijozelská kolej, až na pár jedinců, zůstala nehnutě sedět. Všimla jsem si, že Crabbe, jeden z bodyguardů Zmijozelského prince, se začal za potlesku také zvedat, ale zmiňovaný nadřízený ho stáhl zpět na lavičku.

Dracův výraz nebyl nenávistný nebo zlý, byl spíše nedůvěřivý a zklamaný. Celou tu dobu se zaujatě díval mým směrem i poté, co byl donucen se za vražedného výrazu otočit na Crabbea.

V síni vypukla taková vřava, že nakonec se pozvedali za potlesku všichni. Až na Malfoyovo okolí, naštěstí jsem ho před dav studentů už nemohla vidět, takže mi to bylo jedno a mohla jsem se poddat emocím a slzám z radosti.

...

Když se nakonec oslava návratu Hagrida a nás zkamenělých umírnila, konečně jsme se mohli vrhnout na poklidnou večeři. Smáli jsme se a kluci vyprávěli, co se dělo po tom, co jsem zkameněla.

Utkání s Mrzimorem se nakonec kvůli mě nekonalo, což mě mrzelo a bála jsem se, že mi to někdo bude vyčítat, ale Ron mě ujistil, že určitě ne, protože jsem za to nemohla.

Kdyby jen věděl...

Dovolila jsem si otočit hlavu dozadu a pokradmu se podívat k jednomu konkrétnímu místu u Zmijozelské tabule. Nečekala jsem, že stále budu středem pozornosti bouřkových očí. Začervenala jsem se a otočila se zpět.

Chtěla jsem se s Dracem ještě setkat, aby mi vysvětlil, proč byl na té ošetřovně, nebo spíše proč za mnou chodil, ale dnes už šance nebyla.

I když byl bazilišek zabit a deník Toma Raddlea zničen, stále se moji ochránci o mě a vlastně i o Ginny báli, takže jsme společně všichni kráčeli až do Nebelvírské věže, kde jsme ještě dlouho ponocovali.