Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

139. Odbor záhad

Nikdy by mě nenapadlo, jak snadné bude se dostat na ministerstvo mimo úřední hodiny.

Portály v podobě veřejných záchodků i vstupní hala ministerstva zely prázdnotou. Bylo to až nepřirozené, že jsme nikoho nepotkali.

"Musíme do výtahu" sdělil nám Harry a ani se neohlédl, jestli spěcháme za ním. Přesto si nás ve výtahu, než se mříž zavřela, spočítal a kabina nás odvezla pryč. Jelikož nás zapomněl upozornit, že výtah není typický výtah, který vozí lidi nahoru nebo dolů, všichni, včetně mě jsme se při první odbočce sesunuli na jednu hromadu.

"Zvláštní místnůstka" poznamenala Lenka a přijala Nevillovu nabízenou ruku. Vlastně mi ani nedošlo, že jsem kromě Harryho asi jediná, kdo ví, co je to výtah.

Než jsme se ale všichni stihli chytit madel, která sloužila přesně k tomu, abychom se neváleli v koutě na hromadě, opět jsme se všichni sesunuli na hromadu.

"Zatraceně, kam to jedeme?!" byl Ron už rudý vzteky a pomohl mi chytit se madla. Ale bylo to zbytečné, protože jakmile jsme všichni udrželi rovnováhu, výtah se zastavil.

"Odbor záhad" odpověděl Ronaldovi strohý ženský hlas hlásající stanici a mříž se odsunula stranou, abychom mohli vystoupit.

Před námi se táhla dlouhá temná chodba na jejíž konci byly osvětlené modré dveře.

"Tady je to" promluvil Harry do ticha a jeho hlas se vytratil v tmavých koutech chodby. 

Všichni jsme vytáhli hůlky, ale čím víc jsme se blížili ke dveřím, tím víc jsme byli nervóznější. I když mnou spíš cloumal nepříjemný pocit z oné chodby, která byla kompletně celá obalená v lesklých černých dlaždicích, ve kterých se groteskně odrážela naše těla. Jinak zela prázdnotou. Stejně jako zbytek ministerstva.

Co když tohle Voldemort plánoval a připravil si půdu pro nerovný boj s Harrym?

"Co-..." prolomil Ron ticho, než jsme otevřeli dveře. "Co přesně je za těma dveřma?" zeptal se tlumenějším hlasem.

"Koule" vyhrkl Harry a všichni jsme se na něho nevěřícně zamračili. Neville potlačoval smích.

"Věštecké koule... Spousta..." upřesnil Harry vážně a otevřel dveře.

Nevím, co jsem měla očekávat, ale tmu rozhodně ne.

"Lumos" zašeptali jsme sborově a naše hůlky se rozzářily tlumeným namodralým světlem. Nikdo z nás snad ani nedýchal, když jsme vstoupili dovnitř.

Všude, kam oko dohlédlo, se rozprostíraly obrovské regály, které jako by snad neměly konce jak do stran, tak do stropu.

Harry mluvil pravdu, když říkal, že tu je spousta věšteckých koulí.

Na každé polici v každém regálu jich bylo nespočet a různých velikostí.

"Harry, kde jsi viděl Siriuse?" zeptala jsem se.

"V řadě devadesát sedm" řekl prostě a zaposlouchal se do ticha, jestli Siriuse neuslyší.

"Devadesát sedm?!" zkřivil obličej Ron. Pokud jsme na začátku, pak budeme muset jít hodně daleko od těchto dveří, abychom našli řadu devadesát sedm.

Jenže ono to bylo ještě horší. když se Lenka otočila zpět ke dveřím, zjistili jsme, že kolem dveří není žádná zeď oddělující místnost od chodby, nýbrž další řady s regály. Dveře, kterými jsme prošli, stály jen tak uprostřed ničeho.

"Vezmeme to strategicky" snažila jsem se zachovat klid.

"Strategicky?! To je jak hledat camrál v Černém jezeře" sykl Ron skrz zuby.