Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

89. Následky pozdních příchodů

"Grangerová!" oslovil mě Draco znovu a víc ostře.

Já jsem přesto dál uháněla chodbou pryč.

"Tak zastav už, stejně tě doženu" nenechal se odbýt, a tak jsem se tedy zastavila a obrátila na něho.

On zpomalil krok a ladně ke mně došel.

Poté se na mě zpod řas podíval a rty zvlnil do úsměvu.

"Něco jsi mi ukradla" pozvedl to svoje obočí.

"Já vím" zamračila jsem se na něho. Draco naklonil hlavu na stranu a snažil se mě přečíst.

Už otevíral pusu, ale já promluvila dřív.

"Poslyš... Včerejší noc byla tak trochu chyba a já to teď opravdu nezvládnu řešit. Dusíš mě a já potřebuju chvilku" vyhrkla jsem. Blonďák na mě zůstal koukat, v očích bolest.

Do chodby se přiřítila Dracova sebranka v podobě Notta, Goyla a Parkinsonové.

Draco o krok ucouvl a odvrátil ode mě zrak.

"Tak tady jsi! Všude tě hledáme..." pronesla medově Pansy.

"Vyletěl jsi od snídaně jako-...." smál se Theodore, ale Pansy ho hrubě přerušila.

"Co to má znamenat?!" nakrčila nos při pohledu na mě, jako by si mě teprve teď všimla. Já jsem stiskla čelisti k sobě, abych se zdržela komentáře.

"Draco?!" položila mu Pansy ruku na rameno a jemně se dotkla jeho krku. To gesto mi hnulo žlučí.

Draco po mně střelil pohledem, jako by vycítil moje emoce.

"Jen jsem si chtěl tady s Grangerovou něco vyřídit" obrátil se na Pansy a setřel tak její ruku ze svého těla.

"Jasně" zachrochtal Goyle a Nott se zachechtal. Poté se oba obrátili k odchodu.

"Víš o tom, že se už po škole pomalu roznáší, že jsi přišla na kolej až ráno?" obrátila se Pansy na mě s jízlivým podtónem.

"Do toho ti nic není" zakroutila jsem očima.

Pansy zvedla koutky v úšklebek a oči stočila na Draca.

"Já jen, že až těm Zmijozelským moulům, se kterými Draco sdílí ložnici, dojde, že se i tady princezna se vrátila na kolej až ráno..." odmlčela se a začala si zkoumat nehty na pravé ruce.

Střelila jsem pohledem po Dracovi a on mě napodobil.

"Nikdo si tohle nespojí... Všichni si myslí, že se nenávidíme" prohlásila jsem, když se Draco neměl k odpovědi.

"Začíná to smrdět průserem a já se toho účastnit nebudu!" vyjela na mě.

"To po tobě nikdo nechce, Pans" promluvil Draco konečně.

"Snažím se tě chránit!" neudržela své emoce.

Poté nastalo hrobové ticho, kdy bylo slyšet jen tlumené zvuky těch dvou odcházejících Zmijozelů. Něčemu se horlivě smáli a zřejmě si ani nevšimli, že s nimi není hadí královna.

"Vím, že jste oba jedni z nejchytřejších lidí v ročníku..." prolomila Pansy po chvilce ticho. Já jsem nadzvedla obočí nad tou poklonou a čekala, jaké ale nastane.

"Ale v tomhle jste oba pitomci" dodala a já se usmála. Oba se na mě tázavě podívali.

"Pardon" zvedla jsem omluvně ruku. "Jen jsem čekala, že přes poklonu přejde urážka" vysvětlila jsem. Oba na mě stále koukali stejným výrazem.