Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

17. Tupci v komoře a kočka v kabince

Následující dny se Harry skoro všem vyhýbal.

Ani jsem se mu nedivila, každý se na něho díval jako na Zmijozelova dědice a každý si o tom špital.

Harry sice neměl ani ponětí o tom, co kdo o něm říká, ale i tak... Stačily ty pohledy.

Justin už dokonce skoro nevycházel ze své koleje, protože se bál, že ho Harry zabije nebo při nejmenším ho promění v kámen.

...

Přihodilo se to zrovna, když utekl z jedné z hodin, kdy v malé učebně cítil to velké napětí. Já s Ronem jsme si ještě v klidu dopisovali úkoly, takže jsme nemohli vědět, co se stalo na té chodbě.

Harry nám to vysvětlil tak, že šel zpět do věže, když přímo před ním se vyskytl mrtvý sir Nikolas, který visel ve vzduchu a pod ním ležící zkamenělý Justin.

Ano, další oběť Zmijozelského dědice, kterým Harry jistě nebyl. Ani Brumbál si to nemyslel.

Ale to se nedalo říct o ostatních...

...

Když většina studentů odjížděla na nadcházející Vánoce domů, spíš to vypadalo jako masivní úprk před vrahem Potterem.

Já i Ron jsme věděli, že to není pravda. I spousta ostatních Nebelvírů. Fred a George si z toho i například dělali srandu. A to veřejně před ostatními, aby pochopili, že Harry je ten nejhodnější člověk na světě. Jen se mu prostě dějí špatné věci.

"Co když jsem... Udělal něco zlého..." snažil se Harry na sobě najít něco špatného, co by mu potvrdilo, že to všechno je pravda.

Zrovna jsme debatovali o tom, že umí mluvit s hady a nevěděl o tom. Co když má i jiné schopnosti, vlastnosti, o kterých neví? A tak přišla řeč na to, jestli opravdu není Zmijozelův dědic.

Já jsem mu to ihned vyvrátila, že to je nemožné.

"Jestli ti to udělá radost, Malfoy taky zůstává na Vánoce tady" řekla jsem povzbudivě.

"Proč by to někomu mělo dělat radost?!" podíval se na mě nechápavě Ron.

"Za pár dní bude hotový Mnoholičný lektvar" řekla jsem potichu a dala těm dvěma tak jasně najevo, že naše mise je skoro připravena.

Stačilo počkat jen pár dní...

Mezitím jsem dala Harrymu a Ronovi instrukce, co pro to musí udělat. Jelikož se měli proměnit v Crabba a Goyla, byla potřeba trocha jejich DNA, nejlepé a nejsnadněji trocha vlasů.

Já sama jsem si jako oběť vyhlédla Millicent. Tedy, aspoň tohle jsem sdělila těm dvěma a na důkaz jim ukázala schovaný chlup v lahvičce, který jsem jí údajně sundala z hábitu.

Ve skutečnosti to byl ale kočičí chlup, protože jsem se nehodlala proměňovat v někoho ze Zmijozelu a strávit tak večer s Malfoyem. K němu jsem se přibližovat nechtěla.

Věděla jsem rizika proměny v něco jiného než byl člověk, ale hodlala jsem to podstoupit. Radši to, než být po boku toho, jež nenávidí můj původ.

Mezitím, co šli kluci omráčit ty dva tupouny, já jsem šla ukrást z prádelny Zmijozelské uniformy.

Sejít jsme se měli v dívčí umývárně, kde už na nás čekal hotový lektvar.

A který vypadal dost odporně.

"Máte vlasy?" zeptala jsem se, když kluci přiběhli. Oba mi ukázaly chomáče, které drželi v rukách.