Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

105. Reflex

Překvapená Dracovou reakcí jsem se okamžitě odtáhla a vrazila mu facku.

Čehož jsem vteřinu nato zalitovala a uvědomila si, že jsem po tom polibku vlastně toužila.

"Proč jsi to-" vyřkli jsme oba nastejno.

Draco si mnul tvář a já se chytila za ruku, kterou jsem ho udeřila, jako bych ji snad neměla pod kontrolou.

"Zaskočil jsi mě" řekla jsem a blonďák se na mě zamračil. "Byl to reflex" přiznala jsem a sklopila pohled. Když nic neříkal, obrátila jsem se zpět k pultu a pokračovala v třídění lahviček. Jejich obsah se komíhal ze strany na stranu a já si uvědomila, že se mi třesou ruce.

Draco se vzdálil a beze slova se také ponořil do práce.

Dovolila jsem si se po něm ohlédnout.

Zrovna si urovnával neposlušné prameny, které mu rozehnala pletená vesta, když si ji přetáhl přes hlavu.

Nato si rozepnul knoflíčky od rukávů a pečlivě, aby látku nezmuchlal, rukávy ohrnoval až k loktům.

Přistihl mě, jak na něho zaujatě zírám a já zrudla.

Jeho oči ale utkvěly na mých rtech. Uvědomila jsem si, že si je zase koušu, a tak jsem se radši zase otočila zády.

"Mám nápad? Co kdybychom tu práci protahovali až do večera a dali tak Snapeovi možnost nám prodloužit trest až do zítra?" navrhl zničeho nic.

"Proč bychom tu chtěli strávit další odpoledne?" nechápala jsem.

Když ale Draco neodpovídal, znovu jsem se na něho otočila. Díval se na mě přesně tím výrazem, jakým se po většinu času dívám já na Ronalda, když se zeptá na nějakou pitomost.

"Tak moment, to si jako myslíš, že když se mě pokusíš políbit, že roztaju a odpustím ti ten měsíc a půl? Ani omylem!" založila jsem si uraženě ruce na prsou.

"No tak... Kdy jindy budeme mít ještě příležitost?" zablýsklo se mu v očích.

"Ty to opravdu myslíš vážně..." naklonila jsem hlavu na stranu. "Tu příležitost jsi promarnil už dávno" dodala jsem a opět, už poněkolikáté, se pustila do práce.

Začínalo vznikat napjaté ticho.

"Já tě doopravdy nechápu" vyštěkla jsem po chvíli, naštvaná sama na sebe, že to nenechám být, a otočila se čelem k němu.

"Ty mě?!" otočil se také. "Já nechápu tebe!" vztyčil ukazovák a namířil ho na mě. "Nejdřív jsi na mě naštvaná, že se ti vyhýbám, a když s tebou chci trávit čas, tak mě od sebe zase odstrkuješ" obořil se na mě, až jsem zůstala překvapeně koukat.

"Vau, páni" měla jsem chuť mu zatleskat. Draco se zarazil a zůstal přede mnou stát jako solný sloup. "Jsem ráda, že máš stále ještě nějaké emoce. Už jsem si myslela, že jsi jen CHODÍCÍ KUS ŠUTRU!" vykřikla jsem naštvaně a bouchla do něho pěstí.

"Cos to řekla?!" naježil se a vypadal, že na mě každou chvílí zaútočí. Udělal ještě krok blíž, až stál těsně přede mnou a díval se na mě shora jako bůh pomsty.

"Slyšel jsi mě dobře!" vyslovila jsem pečlivě každé slovo a přitom se mu dívala do očí.

"Ehm..." ozvalo se odkašlání z druhé strany místnosti a Snape, který stál ve dveřích, se na nás díval přísným pohledem.

S Dracem jsme po sobě hodili vražedný pohled, který znamenal, že tahle debata ještě neskončila, a odstoupili od sebe. Doufala jsem, že tam Snape nestojí moc dlouho.