Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

96. Sundej si to tričko

Jen pár slov na úvod, ale klidně to scrollujte až na kapitolu <3

Původně jsem to chtěla vydat už v noci, ale zasekal se mi celej komp a to přísahám, že jsem to měla, prakticky bez pár odstavců, napsané... Měla jsem chuť to tady rozkopat.

Ale ve výsledku jsem za to ráda, páč jsem aspoň měla inspiraci na písničku.

Zase doporučuji si ji k tomu pustit, víte proč :D

Původně jsem zvolila Toxic, ale také od 2WEI, protože ten text je velmi velmi výstižný, určitě ho všichni v původní verzi od Britney znáte.

Ale jak mi playlist hrál dál, tak tohle byla tutovka. Hudba, načasování, text... Aneb úplně slyším Draca, jak si v hlavě přemítá "Does that make me crazy, possibly", pak se podívá na Hermionu a řekne si "I think you're crazy"

Tak už vás nechám a doufám, že se bude líbit :)

---

"A teď vážně, co tu děláme..." opřela jsem se o opěrku křesla.

Rozhlédla jsem se kolem, ale pokoj vypadal přesně tak, jak jsem si ho pamatovala.

"Jsme tu spolu... Tohle je neutrální půda, jak se tak říká" poznamenal Draco.

Pozvedla jsem obočí.

"Neutrální půda?"

"Ty jsi mudlovská..." začal a já se napřímila. "Nebelvírka a já čistokrevný Zmijozel... Tady jsme jen ty a já" řekl a já cítila, jak mé ledy tají.

"Jasně" zavrčela jsem, páč jsem své emoce nechtěla dát najevo.

Cítila jsem na sobě jeho pohled. Prohlížel si mě.

"Co!" štěkla jsem.

"Přemýšlím, jestli jsi naštvaná nebo se schválně tváříš naštvaně a agresivně, protože v tom tvém oblečení vypadáš obzvláště zranitelně" zajiskřilo mu v očích.

"Já nejsem naštvaná" zachvěla jsem se a objala se rukama. Draco se uchechtl a přešel ke mně.

"To jsem rád, teď si aspoň můžu být stoprocentně jistý, že mě nepokoušeš" dobíral si mě.

"Proč bych tě-..." nedořekla jsem, protože v tom mžiku polapil mé rty těmi svými.

Já jsem se ale odtáhla.

"Nemysli si, že tímhle si u mě vyžehlíš, že jsem tvůj majetek!" odtáhla jsem se.

"Ah... Sklapni už, Grangerová" řekl a opět se ke mně přitiskl. Měla bych to brát jako nadávku, ale tón, jakým to řekl, mě přiměl zapřemýšlet, že mě to spíš vzrušovalo.

Ne, že by mě přitahovaly nadávky a zvláště z úst Draca Malfoye, ale tohle bylo jiné.

Všiml si, jak se na něho dívám a srdce se mu rozbušilo.

Měla jsem chuť ho ještě víc potrápit, proto jsem zajela rukou pod jeho pletený svetr a přitiskla ji tam, kde byly údery nejsilnější. Přitom jsem se na něho zpod řas podívala.

Jeho tep ještě zesílil a nakonec se odtáhl co nejdál ode mě.

"Jestli budeš dělat tohle..." promluvil přerývaným dechem.

Pousmála jsem s a obešla křeslo. Poté jsem se do něho posadila a opřela se o loketku.

"Myslíš mučit tě?" zeptala jsem se co nejsladčeji. "To je tvoje parketa" dodala jsem a zadívala se na něho.