Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

78. Fretka

"Hermiono, můžu s tebou na chvilku mluvit?"

Já a Ginny jsme vzhlédly.

"Harry?" zamračila jsem se.

"Ahoj Ginny" zadíval se Harry na Ginny a ta zrudla. Ten to ale nepostřehl, protože svůj pohled ihned stočil zpět na mě a posunkoval mi, ať jdu s ním.

"Já vás tu nechám" poznamenala Ginny a bez dalšího otálení se zvedla a odešla.

"Omlouvám se..." sedl si ke mně Harry.

"Tys věděla, co mi Hagrid chce?" zeptal se a já se na něho zadívala. Vypadal mírně vyděšeně.

"Ano Harry, věděla" přiznala jsem.

"Ron?" propaloval mě pohledem.

Neochotně jsem přikývla a spolkla fakt, že Ginny to ví taky.

"Celou dobu jste to věděli a nic jste mi neřekli?!" zvýšil hlas, až se pár studentů, včetně Draca, po nás ohlédlo.

"Nebylo na mně, abych ti to řekla. Ano vím, že to mě neomlouvá, ale aspoň jsme tě poslali za Hagridem... Opravdu nemůžu za to, že se s Ronem nebavíte" obořila jsem se na něho a Harry ublíženě svraštil obočí.

Draco se po nás stále díval.

Vzdychla jsem.

"Pro mě je to taky těžké, když se spolu nebavíte" dodala jsem poté.

"Vlastně bych to ani neměl vědět, podle pravidel... Ale Krum a Fleur to vědí taky" sdělil mi Harry.

"Opravdu?" byla jsem překvapená.

"Byl jsem domluvený s Hagridem, že se s ním sejdu včera v noci..."

"Já vím, viděla jsem tě jít ven" řekla jsem automaticky.

"Vážně?" zeptal se nevěřícně Harry. Já jsem zrudla a střelila pohledem k Zmijozelům.

"Ano, ale to teď není podstatné. Jak to, že to Viktor s Fleur vědí?" stočila jsem řeč zpět na původní téma.

"Hagrid měl vlastně rande" pokračoval tedy Harry.

"Rande?!" vypískla jsem. Takových překvapení.

"S madame Maxime!"

"No to se podívejme" zachichotala jsem se.

"Ona ty draky viděla taky..."

"A samozřejmě to musela říct Fleur" zkřivila jsem ústa.

"Ale jak se do dozvěděl Viktor?" zeptala jsem se v mžiku.

"Karkarov nás špehoval... Draci nejsou zrovna tiší tvorové" poznamenal Harry nakonec.

"Páni" vydechla jsem. "Páni..."

"Neměl bych o tom říct Cedricovi?" vyrušil mě z přemýšlení.

"Jak tě to napadlo?"

"Je jediný, kdo to neví a jsme šampioni za stejnou školu..." poznamenal Harry.

"Ale od toho výběru se k tobě nechová zrovna přívětivě" neodpustila jsem si.

"To nikdo" řekl si pod nos Harry a já semkla rty.

"Dělej, jak uznáš za vhodné" stiskla jsem mu ruku na znamení, že ať se děje cokoliv, jsem s ním.

"Díky Hermiono" pousmál se a zvedl se k odchodu.

"Ty nebudeš snídat?" zamračila jsem se.

Harry si vzal jeden croissant a poté odešel.

Jak jsem osaměla, ucítila jsem na sobě dva pohledy, které jsem se ale rozhodla ignorovat.