Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

36. Vábení svého druhu

Čekala nás další hodina Obrany proti černé magii, na kterou jsem se vždy těšila. Teď se ale všude řešil jistý Sirius Black a všichni byli nesví.

Já jsem ale byla ve stejný čas na jiné hodině, tak jsem byla nucena opět použít obraceč času, ostatně jako vždy. Při hodinách s profesorem Lupinem to bylo snadné, protože jeho hodiny byly zábavné a nikdo si nevšiml mých pozdních příchodů.

"Do toho vám nic není, že ano, Pottere?!" uslyšela jsem tlumeně za dveřmi, když jsem se chystala vejít.

Snape?! Co ten tam dělá?

Potichu jsem otevřela dveře, abych se přidala k ostatním.

"Zatím si laskavě nalistujte stranu 394" vcházela jsem zrovna, když profesor Snape zapínal projekci snímků.

Nikdo si nevšiml, že jsem vstoupila do třídy, natož že jsem usedla na jediné volné místo vedle Harryho. A vedle Draca, dalo by se říct...

Když se na mě přes uličku zadíval, nadzvedla jsem obočí a odvrátila pohled.

Od toho incidentu v Prasinkách jsem se mu vyhýbala. Už jen kvůli tomu, co se stalo. Ale navíc se ty drby dostaly k Harrymu a od té doby mě sleduje víc, než obvykle. Jeden jediný náznak by mohl prozradit, že to, co se šušká, může být z části pravda.

Přeci jen, já a Draco spolu nechodíme, že jo.

Zatřepala jsem hlavou, abych vysypala ty nevhodné myšlenky a nalistovala si stranu, kterou Snape určil.

Vlkodlaci... Přečetla jsem nadpis.

"Vlkodlaci?!" uslyšela jsem Ronalda. To už jsem se zamračila a otočila se na profesora.

"Ale pane profesore... Probíráme karkulinky a bludníčky. Noční bludy jsme ještě nezačali!" řekla jsem rozhořčeně.

"Ticho" podíval se na mě otráveně černovlasý profesor.

"Kdy ta přišla? Viděl jsi ji přijít?!" uslyšela jsem znovu Ronalda, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Pokaždé reagoval stejně. Už to bylo otravné.

Naštvaně jsem našpulila pusu a vytáhla zbytek pomůcek na hodinu jako byl brk a pergamen. Uslyšela jsem, jak se Draco potichu uchechtl.

"Kdo mi poví, jaký je rozdíl mezi zvěromágem a vlkodlakem?" zeptal se Snape mezitím a přešel k plátnu, na kterém se promítaly obrázky.

Já jsem se přihlásila, protože jsem samozřejmě odpověď znala.

"Nikdo?" řekl profesor, aniž by se rozhlédl po třídě. "Jaké zklamání..."

"Prosím profesore. Zvěromág je kouzelník, který se proměňuje úmyslně. Vlkodlak nemá na vybranou" neodpustila jsem si odpověď.

"Za každého úplňku, kdy se promění, zapomíná kým je. Zabil by i svého nejlepšího přítele. Navíc reaguje jen na volání svého vlastního druhu" dodala jsem a Draco hned na to zavyl jako vlkodlak. Goyle vedle něho se zachechtal. Mně to až tak směšné nepřipadalo. Snaží se mě jen vyprovokovat k reakci.

Když se na mě otočil se zářivým úsměvem, zamračila jsem se, jak nejvíc to šlo.

"Děkuji, pane Malfoyi" řekl profesor bez náznaku emocí. Poté se otočil na mě.

"Už podruhé jste promluvila bez dovolení. Neumíte se ovládat, nebo jste pyšná na to, že jste tak nesnesitelný šprt?!" přešel ke mně. Já se potupně zadívala do země. Harry vedle mě ani nedutal. Cítila jsem na sobě Dracovy oči.